Fialkománie

Tu musím mít. A tuhle taky nutně potřebuji! Diagnóza: fialkománie. Projevuje se touhou vlastnit všechny fialky na světě, přestože už máme deset podobných. Doma téměř nevětráme, jelikož jsme okna zastavěli patrovými policemi a slivovici rozléváme do kávových hrnečků, neboť ve všech štamprličkách už zakořeňují nějaké lístečky. Postupně se stáváme otrokem svých fialek a rodina začíná uvažovat o tom, zda jsou fialky vhodné alespoň ke konzumaci. Tušíme, že takhle to dále nepůjde. Přichází doba prvního třídění a hledání směru, kterým se chceme při budování kolekce vydat. Dovolte mi jednu osobní zpověď:

Začínala jsem podobně jako většina pěstitelů. Od mládí jsem opečovávala několik běžných fialek zakoupených v květinářství. Když jsem jednoho dne vyhodila všechny rostliny napadené červcem a pořídila si v obchodě nové, brouzdala jsem po internetu, abych se podívala, které barvičky mi ve sbírce ještě chybí. Počítala jsem s deseti, dvaceti fialkami, ale k mému překvapení jich byly tisíce. Během tří měsíců jsem nakoupila přes internet asi stovku nejrůznějších kultivarů. Cokoliv, co mělo více než jednu barvu a pět okvětních lístků, bylo pro mě nepředstavitelně exotické. Bez rozmyslu jsem brala všechno a od všech. Nedívala jsem se napravo ani nalevo, ve svém zaslepení jsem chtěla mít všechny fialky na světě a nejlépe ihned. Poté, co jsem si část sbírky nakazila škůdci, zasvítil varovný signál poprvé: nebrat všechno a už vůbec ne od všech! Rozhodla jsem se, že začnu znovu a lépe.

Našla jsem si spolehlivý zahraniční zdroj listových řízků. Vesměs se jednalo o ruské kultivary, kterým jsem v té době zcela podlehla. Fascinovaly mě obrovské květy připomínající pivoňky, extravagantní barevné kombinace i husté třásnité okraje. Byly jako z jiného světa. Umínila jsem si, že vybuduji největší kolekci ruských fialek u nás a postupně jsem se zbavovala všeho, co nebylo ruského původu. Poté, co část těchto fialek neustále sportovala, část nekvetla zdaleka tak hezky a bohatě jako na fotografiích a část měla příšerný tvar růžice, jsem vystřízlivěla podruhé. A tak jsem se pro změnu zbavovala části ruských kultivarů a nahrazovala je americkými – s jednodušším typem květu, bohatým kvetením a hlavně souměrnou rozetkou. Zanedlouho byly opět všechny parapety plné.

Každodenní péče o 400 rostlin a sazeniček mě velmi vyčerpávala. Pořád jsem zalévala a přesazovala, až jsem se stala skutečným otrokem svých fialek. Tehdy jsem si konečně uvědomila, že musím zvolnit tempo, radikálně snížit počet rostlin a stanovit si konkrétní pěstitelské cíle. Původní sbírku jsem důkladně protřídila a nechala si jen ty nejoblíbenější kultivary. Naučila jsem se, že krásu fialky nelze posuzovat podle jednoho květu z reklamní fotografie, nýbrž podle celkového vzhledu rostliny a jejích vlastností. Přestala jsem se bezhlavě honit za novinkami, které po několika měsících zevšedněly stejně jako mé starší fialky. Pochopila jsem, že není důležité, kolik rostlin a novinek mám doma, důležitější je, zda se o všechny dokáži postarat tak, aby mi přinášely potěšení. Základ mé současné sbírky tvoří pečlivý výběr z americké a ruské selekce, část je věnována miniaturám a chimérám, část retro fialkám. Retro (vintage) fialky bývají neprávem vnímány jako něco podřadného, nudného a nemoderního. Ale já si vážím poctivé práce starých šlechtitelů, kteří o své hybridy pečovali s láskou, nikoliv pro peníze, a cítím potřebu udržovat jejich odkaz. Stejně tak se snažím chránit původní botanické druhy, které jsou na pokraji vyhynutí.

Scroll to Top