Množení fialek listovými řízky

Většinu afrických fialek snadno rozmnožíme listovými řízky. Tímto způsobem množíme klasické kultivary z obchodu i šlechtěné fialky s fantazijní kresbou nebo pestrobarevnými listy; tedy všechny kultivary kromě chimér. U nich se typické vybarvení při množení listem nezachová. Ideálním obdobím pro množení je pozdní jaro, kdy se prodlužují dny a mateřské rostliny jsou v plné síle. Listy dobře zakořeňují a již po šesti měsících se můžeme radovat z nové kvetoucí rostlinky. Také na podzim a v zimě lze množit fialky, ale vzhledem k nedostatku denního světla trvá celý proces mnohem déle. Fialky pěstované pod umělým světlem můžeme množit po celý rok. Teplota v místnosti by se měla pohybovat mezi 20-26°C, ale i při nižší teplotě (okolo 18°C) bývá množení listů bezproblémové. Dáváme pozor na slunce a chladný průvan. Základem úspěšného množení je zdravá mateřská rostlina, ze které vylomíme dostatečně zralý list. K množení se nehodí starší blednoucí listy ze spodní řady růžice, jelikož při zakořeňování uhnívají. V případě panašovaných fialek vylamujeme listy s co největším podílem zelené barvy. Čím méně zelené plochy listy mají, tím hůře zakořeňují a častěji uhnívají. List vylamujeme z fialky tak, že zatlačíme na místo, kde se řapík listu napojuje na krček rostliny. List nestříháme nůžkami, protože hnijící zbytky řapíku pak na rostlině nevypadají hezky.

Zkrácení řapíku africké fialky

Po vylomení listu doporučuji konec řapíku výrazně zkrátit a šikmo seříznout ostrým nožem nebo žiletkou. Řapík nestříháme nůžkami, aby nedošlo k rozmačkání buněk a k následnému zahnívání řapíku. Řapík listu standardní velikosti necháme 2 až 3 cm dlouhý, u miniatur ho zkrátíme na délku 1 cm.

Nedoporučuji nechávat řapíky moc dlouhé, po zasazení do zeminy se listy vyvracejí a máme nutkání je sázet hlouběji. Rostlinkám pak trvá delší dobu, než se protlačí na povrch a mezitím mohou začít uhnívat. Seříznutý list dáme zakořenit do vody nebo perlitu, případně ho rovnou zasadíme do výsevního substrátu.

Zakořeňování ve vodě

Při zakořeňování ve vodě máme příležitost sledovat růst kořínků a v případě náhlého zahnívání řapíku můžeme postižené místo včas odříznout. Připravíme si malou skleničku s vodou, do níž vložíme listový řízek. Pokud máme doma málo místa, můžeme do jedné skleničky poskládat více listů naráz – listům nevadí, zůstanou-li jejich čepele mírně ponořené ve vodě. Nemáme-li úzkou sklenici, přetáhneme přes hrdlo nádoby alobal (příliš ho nenapínáme, utvoříme spíše vanu). Do alobalu provrtáme dírky a vsuneme do nich listy, které opřeme o okraje nádoby. Pokud se voda nekazí, není potřeba ji v průběhu zakořeňování vyměňovat; stačí jen udržovat hladinu vody těsně pod listovou čepelí. Přibližně po dvou týdnech se začínají tvořit jemné kořínky. Jakmile dorostou do délky okolo 1.5 cm, zasadíme každý list zvlášť do malého květináčku s výsevním substrátem a mírně zaléváme.

Množení afrických fialek listovými řízky
Množení afrických fialek listovými řízky
Zakořeněný list africké fialky
List africké fialky s potomky

První rostliny se klubou na svět zhruba po 2 měsících od vylomení listu. Je to ovšem individuální, někdy to trvá pouhý měsíc, jindy i 4 měsíce. Záleží na kondici listu, na prostředí i na daném kultivaru. Rostlinky na obrázku jsou již dostatečně velké a mohou být odděleny.

Nezřídka se stává, že na potomky čekáme marně. Jestliže se ani po 6 měsících neobjeví žádné rostlinky a list je přesto v dobré kondici, nezbývá než řapík znovu seříznout a proces množení zopakovat. Příčinou bývá utvoření tzv. kalusu, jehož typickým projevem je zduřelý konec řapíku v místě jeho řezu (viz obrázek níže). Někdy se jen rostlinky nemohou protlačit přes kořenový bal, nebo rostou směrem dolů. V tom případě jemně prokypříme zeminu nebo list i s potomky přesadíme do většího květináče.

Kalus

Zakořeňování v perlitu

K zakořeňování miniaturních lístečků a odnoží se výborně hodí perlit. Ten slouží listům jako opora a drží je nad hladinou vody. Do nádoby nasypeme perlit, zapíchneme do něj listy a pozvolna doléváme vodu tak, aby byl perlit zcela mokrý a hladina sahala pod horní zrnka perlitu. Vodu pravidelně doléváme. Jakmile listy zakoření, přesadíme je do substrátu. Výhodou perlitu je hlavně to, že kořeny postupně prorůstají perlitem a tím si vytvářejí vzduchové kapsy. Po přesazení listů do zeminy s kořeny obalenými perlitem pak méně často dochází k jejich zahnívání. Stejnou službu jako perlit udělá při zakořeňování také vermikulit, je však o něco dražší.

Zakořeňování v perlitu
Zakořeňování v perlitu

Zakořeňování v zemině

K zakořeňování listů v zemině používáme výsevní substráty s nízkým obsahem hnojiv, například supresivní substrát od Forestiny smíchaný s perlitem. Seříznuté listy zapíchneme do zeminy a mírně zalijeme. Není potřeba žádných kořenových stimulátorů, listy fialek výborně zakořeňují i bez nich. Doporučuji vložit listy do pařeniště nebo sáčku. V pařeništi si listy udrží kolem sebe příznivé klima podporující tvorbu kořenů a růst mladých rostlinek. Substrát nepřesychá ani netěžkne častým zaléváním, takže nedochází k hnilobě kořenů. Listům musíme zajistit dostatek světla, nikdy je však neumisťujeme na přímé slunce, uvařily by se. Mladé rostlinky se začínají klubat na svět po 4-12 týdnech od odebrání listu z mateřské rostliny.

Množení fialek listovými řízky
Zakořeňování listů v zemině

Proč listy uhnívají?

Čas od času se přihodí, že nám list i přes veškerou snahu uhnije. Nezoufejte, stává se to i těm nejzkušenějším pěstitelům. Příčinou nezdaru bývá obvykle jedna z následujících situací:

  • list byl příliš starý nebo ve špatné kondici a neměl dost energie na tvorbu potomků
  • list jsme seřízli tupým nožem, došlo k rozmačkání buněk a k následnému uhnívání
  • list se nachladil ve studené vodě na chladném parapetu či v průvanu
  • list se uvařil na příliš osluněném parapetu v uzavřeném pařeništi
  • substrát byl příliš hutný a mokrý, došlo k hnilobě řapíku
  • substrát byl přesušený, list začal uvadat a po zalití také uhnívat
  • na podzim a v zimě listy hůře zakořeňují, projevuje se nedostatek světla

Začínajícím pěstitelům nedoporučuji nakupovat velké množství listů naráz. Péče o velkou sbírku je časově, fyzicky i psychicky náročná, mnohdy něco přehlédneme, zameškáme. Dílo se nedaří a listy postupně odcházejí. Zklamání pak může být natolik velké, že na pěstování fialek zbytečně zanevřeme.

Oddělování rostlinek od mateřského listu

Z jednoho listu vyrůstají průměrně dvě až tři rostlinky, ale často jich bývá i více. Když mají alespoň čtyři lístečky, můžeme je opatrně oddělit od mateřského listu. Nezkušení pěstitelé mohou nechat rostlinky u listu o něco déle. Každou rostlinku zasadíme do vlastního květináče s lehkým výsevním substrátem, označíme jménem, vložíme do pařeniště a mírně zaléváme. Mateřský list můžeme vyhodit, nebo ho použít k dalšímu množení; záleží na jeho kondici. V prvních týdnech rostou sazeničky velmi pomalu, poté však dochází k rychlému růstu středových listů a formování růžice. Po 3 až 4 měsících přesazuji rostlinky do finálních květináčů, v nichž zůstávají až do dospělosti – miniaturní fialky sázím do květináčů o průměru 6 cm, polominiatury do 7 cm a standardy do 8-9 cm. Větší květináče nepoužívám ani pro ty největší fialky.

Oddělování rostlinek od mateřského listu
Provizorní pařeniště

Mateřský list vyjmeme z květináčku, prsty uchopíme rostlinku a opatrně ji oddělíme od listu. V zahradnictvích se prodávají profesionální pařeniště, bývají ovšem zbytečně drahá. Místo nich nám mohou výborně posloužit jakékoliv průhledné plastové krabice s víkem, které necháme maličko pootevřené. Lehké vnitřní orosení krabice je velmi žádoucí.

U panašovaných kultivarů je oddělování rostlinek o něco složitější. Často vyrůstají s vysokým podílem bílé, růžové nebo žluté barvy. Pokud se jedná o fialku s tradičním nebo mozaikovým panašováním, musíme nechat rostlinky u mateřského listu tak dlouho, dokud nezačnou nové středové lístečky vyrůstat s větším podílem zelené barvy. Rostlinky s nízkou hladinou chlorofylu nejsou schopné samostatné existence a předčasné oddělení od listu by mohlo vést k jejich úhynu. U srdéčkového panašování se jedná o jiný typ mutace a listy se postupně během dozrávání vybarvují. S dřívějším odsazením od mateřského listu se obvykle vyrovnají o něco lépe.

Panašovaný list africké fialky
Panašovaný list africké fialky

Zatímco rostlina vlevo je dostatečně zelená a může být oddělena od mateřského listu, rostlinky vpravo mají velmi nízkou hladinu chlorofylu. Abychom podpořili růst nových zelených listů (u tohoto kultivaru původní lístečky svou barvu již nezmění, musíme čekat na nové), přesadíme list i s potomky do většího květináče s čerstvou zeminou. Brzké oddělení by vedlo k jejich úhynu.

Scroll to Top