Typologie listů

Základní typ listů

List africké fialky se skládá z řapíkulistové čepele. Většina listů bývá hustě pokryta jemnými chloupky, ale najdeme i kultivary, jejichž listy jsou lesklé, téměř bez chlupů. Povrch některých listů může být hladký, nebo plastický, říká se mu prošívaný.

Základním typem jsou listy chlapecké, v angličtině popisované jako boy nebo plain. Jedná se o klasické listy s plochou čepelí, jaké má většina běžně pěstovaných fialek. Tvar takových listů bývá nejčastěji kulatý, oválný a srdčitý, některé oválné listy mohou být špičaté.

prošívaný
(quilted)

kulatý
(round)

oválný (ovate)
špičatý (pointed)

srdčitý
(heart-shaped)

Netradiční typy listů

Zajímavější jsou typy listů, které vznikaly v důsledku mutací a s nimiž se u  běžných fialek z květinářství jen tak nesetkáme. Mezi takové patří listy cesmínové, jejichž okraje jsou výrazně zahnuté dolů. Často se vyskytují u ruských kultivarů ve spojení s třepenitými květy. Atraktivní a dnes už poměrně rozšířené jsou listy dívčí, které mají výraznou prohlubeň ve spodní části čepele. Pro tento typ listů se všude na světě vžilo označení girl. Dalším zajímavým typem jsou listy s dlouhou čepelí, které se podobají listům rhododendronů. Pro ně se používá označení longifolia. Velmi vzácné jsou listy typu clackamas, které připomínají svou žilnatinou kresbu na melounu. Stejně ojedinělé jsou také listy lžícovité, jejichž okraje jsou výrazně stočené nahoru. Zcela unikátním typem jsou listy nazývané bustle back, které mají v místě napojení čepele na řapík menší palístky, připomínající křidélka nebo sukýnku.

cesmínový
(holly)

podlouhlý
(longifolia)

melounovitý (clackamas)

složený
(bustle back)

lžícovitý
(spooned)

dívčí
(girl)

Pojmy boy a girl nemají nic společného s pohlavím rostliny, ale vznikly na počest kultivarů Blue Boy a Blue Girl. První jmenovaný patří mezi nejstarší komerční kultivary na světě (1936) a měl klasické ploché listy. V roce 1941 vznikl v důsledku mutace kultivar Blue Girl, vyznačující se zvláštními listy se světlou prohlubní v místě napojení řapíku na čepel. Aby pěstitelé oba typy listů rozlišili, začali je označovat podle jmen původních kultivarů. Od té doby jsou tradiční listy nazývány boy, zatímco listy s prohlubní girl.

hladké okraje
(plain)

vroubkované okraje
(scalloped)

zubovité okraje
(serrated)

Okraje listů bývají hladké, vroubkované nebo zubovité, některé mohou být zvlněné, wavy, nebo zřasené, ruffled. Často se vyskytují ve spojení se zřasenými květy.

Barevná škála listů

Listy afrických fialek mohou být světle zelené, středně zelené nebo tmavozelené – někdy až s nádechem do černa. Rub listů může být světle zelený, narůžovělý nebo vínově červený. Poslední se zpravidla vyskytuje ve spojení s tmavozelenými listy. Barva listů obvykle mírně kolísá v závislosti na pěstebních podmínkách.

světle zelený
(light green)

středně zelený
(medium green)

tmavě zelený
(dark green)

zelený rub
(green back)

růžový rub
(pink back)

červený rub
(red back)

Fialky s panašovanými listy

Kromě kultivarů se zelenými listy existují také fialky s listy žíhanými, kterým říkáme pestrolisté nebo panašované. U takových listů je zelená barva kombinována s bílou, žlutou, růžovou nebo béžovou barvou. Historie afrických fialek s pestrými (panašovanými) listy sahá do roku 1957, kdy paní Tommie Louise Odenová náhodou objevila na své standardní zelenolisté fialce panašovaný list. Byl to výsledek dědičné poruchy u odrůdy White Pride, tehdy jednoho z nejlepších kultivarů s plnými bílými květy. Paní Odenová pěstovala tuto bíle panašovanou rostlinu po devět generací, aby ověřila její barevnou stálost, a poté byla v roce 1967 registrována v AVSA pod názvem Tommie Lou. Po dalších 11 let se šlechtitelé neúspěšně pokoušeli vyšlechtit další panašované kultivary. Nakonec Harold Reinhardt a Lyndon Lyon představili světu druhou generaci panašovaných fialek jako Top Dollar, Nancy Reagan, Happy Harold či Lyndy Lou. Dnes jsou tyto rostliny velmi populární.

Jak vzniká panašování?

Nejčastější příčinou barevé kresby na listech, tzv. panašování, je recesivní cytoplasmatická mutace. Možná si ještě pamatujeme z hodin přírodovědy, že každá rostlinná buňka se mimo jiné skládá z jádra, které nese genetický kód, a cytoplazmatu, tedy tekutiny obklopující jádro. V cytoplazmatu se nacházejí plastidy obsahující chlorofyl, což je zelené barvivo umožňující fotosyntézu. Jsou-li všechny plastidy v pořádku, tak obsahují dostatek chlorofylu a fialka má klasické zelené listy. Někdy se ale stane, že tato tělíska onemocní a hladina chlorofylu poklesne. U afrických fialek bývají zpravidla postiženy jen některé buňky, proto jsou listy různě žíhané. V zelených částech listu probíhá i nadále fotosyntéza, ostatní části jsou netečné. Barva je závislá na přítomnosti listového barviva, které chybějící chlorofyl nemůže stínit. Listy fialek tak mohou mít bílé, růžové, bronzové, žluté nebo stříbrné znaky.

Péče o panašované fialky

Panašované kultivary pěstujeme podobně jako běžné fialky. Kvůli nižší hladině chlorofylu však hůře zpracovávají živiny a světelnou energii a jsou citlivější na stres a nemoci. Pro dobrý růst a bohaté kvetení je potřeba zajistit jasné světlo (ne slunce) působící okolo 10 hodin denně. Substrát by měl mít pH okolo 6.8; taková hodnota podporuje dobré vstřebávání živin a násadu květů. Teplota v noci může klesnout až k 15°C, přes den by se měla pohybovat okolo 20-22°C. Teploty nad 26°C mají vliv na půdní bakterie, které aktivují schopnost fialky produkovat vyšší hladinu chlorofylu. Fialka pak dokáže absorbovat více dusíku a nové listy se rodí zelené bez zajímavého panašování. Pokud ovšem rostliny umístíme do příliš chladné místnosti, může podíl chlorofylu klesnout natolik, že zapříčiní úhyn celé rostliny. Výrazné panašování, kdy je fialka téměř celá bílá, vypadá možná efektně, ale pokud nechceme o fialku přijít, měli bychom jí dopřát teplejší prostředí.

Listy některých kultivarů jsou žíhané nepravidelně, nejsou ničím specifické, ale existují i zvláštní typy panašování, které se vzájemně liší rozložením barev. U nejrozšířenějšího typu zvaného Tommie Lou jsou při běžných podmínkách zbarveny pouze okraje listů, zatímco střed listů je zelený. Odrůd s tímto typem panašování je obrovské množství, například celá série Buckeye. U srdéčkového neboli korunního panašování vyrůstají ze srdíčka barevné listy, které postupně s věkem zelenají. Střed růžice tak může být žlutý, růžový nebo krémový, zatímco starší listy v nejspodnějších řadách tmavnou. Příkladem je kultivar Rob’s Chilly Willy. Ojedinělým typem je mozaikové panašování, které se vyznačuje barevným žíháním po středové ploše listu, zatímco okraje jsou zelené. Je výsledkem série těžkých genetických poruch a mnohé rostliny umírají dříve, než dosáhnou dospělosti. Rostlina je náročná na pěstování, růžice roste pomalu a množení listovými řízky je také obtížnější než u klasických zelených odrůd. Na druhou stranu je tento typ panašování stabilní a pestrost listů není příliš ovlivněna teplotou ani hnojením. Typickými zástupci jsou kultivary Lilian Sparkler a Witch Doctor.

Panašovaný list

panašovaný
(variegated)

Žíhání je nepravidelné, vybíhá od okrajů ke středu listu.

Panašování typu Tommie Lou

Tommie Lou
(Tommie Lou)

Panašování je soustředěno okolo okrajů listu, střed listu je zelený.

Korunní panašování

srdéčkové / korunní panašování
(crown variegated)

Středové listy jsou zprvu barevné, ale s věkem zelenají.

Mozaikové panašování

mozaikové panašování
(mosaic variegated)

Panašování vybíhá od středu k okrajům listu, okraje jsou zelené.

Listové chiméry

Nejmladším a  nejvzácnějším typem je listová chiméra s barevným pruhem procházejícím středem listu. Kresba na listech je poměrně stálá a není příliš ovlivněna ani teplotou, ani hnojivy. Mezi nejznámější zástupce patří Rob’s Lucky Penny, představená v roce 1997 Dr. Ralphem Robinsonem, nebo Harmony’s Little Stinker. Listová chiméra, podobně jako květová, je výsledkem dílčích genetických mutací. Jedná se o stav, kdy se v jednom těle vyskytují dvě buněčné linie s odlišnou genetickou informací. Listové chiméry lze množit pouze odnožemi, nikoliv listovými řízky. Mnohé bývají také velmi citlivé a náročné na pěstování.

Listové chiméry
Scroll to Top