Fialkománie

Tu musím mít. A tuhle taky nutně potřebuji! Diagnóza: fialkománie. Projevuje se touhou vlastnit všechny fialky na světě, přestože už máme deset podobných. Doma téměř nevětráme, jelikož jsme okna zastavěli patrovými policemi a slivovici rozléváme do kávových hrnečků, neboť ve všech štamprličkách už zakořeňují nějaké lístečky. Postupně se stáváme otrokem svých fialek a rodina začíná uvažovat o tom, zda jsou fialky vhodné ke konzumaci. Tušíme, že takhle to dále nepůjde. Přichází doba prvního třídění a hledání směru, kterým se chceme při budování kolekce vydat. Dovolte mi jednu osobní zpověď:

Začínala jsem podobně jako většina pěstitelů. Od mládí jsem opečovávala několik běžných fialek zakoupených v květinářství a neměla ani tušení, kolik nádherných kultivarů po celém světě existuje. Internet byl ještě v plenkách a časopisy pro zahrádkáře s případnými inzeráty mě v pubertálním věku zcela míjely. O mnoho let později napadl mé fialky škůdce a celou sbírku bezejmenných fialek jsem musela během jediného dne zlikvidovat. Abych si zlepšila náladu, vydala jsem se do OBI pro nové rostliny. Po návratu domů jsem usedla k počítači a hledala na internetu nové informace ohledně pěstování. A tehdy jsem poprvé zjistila, kolik nádherných a rozmanitě zbarvených fialek existuje! Psal se rok 2013 a já jsem během tří měsíců nakoupila přes internet asi stovku nejrůznějších kultivarů. Cokoliv, co mělo více než jednu barvu a pět okvětních lístků, bylo pro mě nepředstavitelně exotické. Bez rozmyslu jsem brala všechno a od všech. Nedívala jsem se napravo ani nalevo, ve svém zaslepení jsem chtěla mít všechny fialky na světě a nejlépe ihned. Poté, co jsem si část sbírky nakazila škůdci a část nekvetla tak, jak bylo inzerováno, zasvítil varovný signál poprvé: nebrat všechno a už vůbec ne od všech! Rozhodla jsem se, že začnu znovu a lépe.

Našla jsem si spolehlivý zahraniční zdroj listových řízků – Jelenu Beluckiene z Litvy. Dnes už se bohužel fialkám nevěnuje, ale onehdy čítala její sbírka okolo 700 kultivarů! Vesměs se jednalo o fialky z Ruska a Ukrajiny, kterým jsem v té době zcela podlehla. Fascinovaly mě obrovské květy připomínající pivoňky, extravagantní barevné kombinace i husté třásnité okraje. Byly jako z jiného světa. Umínila jsem si, že vybuduji největší kolekci rusko-ukrajinských fialek u nás a postupně jsem se zbavovala všech amerických či evropských kultivarů. Moje kolekce byla svým způsobem unikátní, obsahovala mnoho novinek, které u nás dosud nikdo neviděl a nevlastnil. Mně osobně však mnoho radosti nepřinášela: část těchto fialek neustále sportovala (kvůli příliš komplikovaným barevným kombinacím), část nekvetla zdaleka tak hezky a bohatě jako na fotografiích a část měla příšerný tvar růžice. A tak jsem vystřízlivěla podruhé. Pro změnu jsem se zbavovala mnohých ruských kultivarů a nahrazovala je americkými – s jednodušším typem květu, bohatým kvetením a hlavně souměrnou růžicí. Zanedlouho byly opět všechny parapety plné.

Každodenní péče o 400 dospělých rostlin a dvojnásobné množství malých sazeniček mě velmi vyčerpávala. Neustále jsem jen zalévala a přesazovala, až jsem se stala skutečným otrokem svých fialek. Dostala jsem se do fáze, kdy se můj koníček proměnil v noční můru a já se ocitla na pokraji vyhoření. Tehdy jsem si konečně uvědomila, že musím zvolnit tempo, radikálně snížit počet rostlin a stanovit si konkrétní pěstitelské cíle. Především jsem se přestala bezhlavě honit za novinkami, které po několika měsících zevšedněly stejně jako mé starší fialky. Původní sbírku jsem důkladně protřídila a nechala si jen ty nejoblíbenější kultivary: bohatě kvetoucí, s ustálenými vlastnostmi a souměrnou růžicí listů. Naučila jsem se, že krásu fialky nelze posuzovat podle jednoho květu z reklamní fotografie, nýbrž podle celkového vzhledu rostliny. Když nyní pořizuji do sbírky nové kultivary, věnuji hodně času pečlivému studiu fotografií od různých pěstitelů. Sleduji, jak rostliny rostou a kvetou v rozličných pěstebních podmínkách, všímám si tvaru listů, aby mě pohled na rostliny těšil i v mezidobí, kdy nekvetou. V neposlední řadě se snažím udržet počet rostlin v takové míře, abych se dokázala o všechny postarat bez neustálých výčitek svědomí.

Začínajícím pěstitelům nedoporučuji nakupovat velké množství listů nebo rostlinek naráz. Péče o velkou sbírku je časově, fyzicky i psychicky náročná, mnohdy něco přehlédnete, zameškáte. Dílo se nedaří a fialky postupně odcházejí. Zklamání pak může být natolik velké, že na pěstování fialek zbytečně zanevřete.