Africké fialky

Množení a křížení afrických fialek

Množení afrických fialek listovými řízky

Většinu afrických fialek snadno rozmnožíte listovými řízky. Tímto způsobem se množí klasické kultivary z obchodu i šlechtěné fialky s fantazijní kresbou nebo panašovanými listy; tedy všechny kultivary kromě chimér, u nichž se pruhované zbarvení při množení listem nezachová. Ideálním obdobím pro množení je pozdní jaro, kdy se prodlužují dny a mateřské rostliny jsou v plné síle. Listy dobře zakořeňují a již po šesti měsících se můžete radovat z nové kvetoucí rostlinky.

Také na podzim a v zimě lze množit fialky, ale vzhledem k nedostatku denního světla trvá celý proces mnohem déle. Fialky pěstované pod umělým světlem můžete množit po celý rok. Teplota v místnosti by se měla pohybovat mezi 20-26°C, ale i při nižší teplotě (okolo 18-19°C) bývá množení listů bezproblémové.

Výběr a příprava listu k množení

Základem úspěšného množení je zdravá mateřská rostlina, ze které vylomíte dostatečně zralý list. K množení se nehodí přestárlé listy ze spodní řady růžice, poněvadž při zakořeňování uhnívají. V případě panašovaných fialek vylamujte listy s co největším podílem zelené barvy. Čím méně zelené plochy listy mají, tím hůře zakořeňují a častěji uhnívají.

Konec řapíku zkraťte na délku okolo 2 cm u standardů a 1 cm u miniatur. Přitom ho šikmo seřízněte ostrým nožem. Řapík nestříhejte nůžkami, jinak dojde k rozmačkání buněk a zahnívání řapíku. Nedoporučuji nechávat řapíky moc dlouhé, po zasazení do substrátu se listy vyvracejí a máte nutkání je sázet hlouběji. Rostlinkám pak trvá delší dobu, než se protlačí na povrch a mezitím mohou začít uhnívat. Seříznutý list dejte zakořenit do vody nebo ho rovnou zasaďte do výsevního substrátu.

Zakořeňování listů ve vodě

Při zakořeňování ve vodě máte příležitost sledovat růst kořínků a v případě náhlého zahnívání řapíku můžete postižené místo včas odříznout. Připravte si malou skleničku s vodou, do níž vložíte listový řízek. Pokud máte doma málo místa, můžete do jedné skleničky poskládat více listů naráz – listům nevadí, zůstanou-li jejich čepele mírně ponořené ve vodě. Nemáte-li úzkou sklenici, přetáhněte přes hrdlo nádoby alobal (příliš ho nenapínejte, utvořte spíše vanu). Do alobalu provrtejte dírky a vsuňte do nich listy, které opřete o okraje nádoby. Pokud se voda nekazí, není potřeba ji v průběhu zakořeňování vyměňovat; stačí jen udržovat hladinu vody těsně pod listovou čepelí. Přibližně po dvou týdnech se začínají tvořit jemné kořínky.

Nezřídka se stává, že se místo kořínků utvoří na konci řapíku jakási zduřenina. Odborně se jí říká kalus. Je to vrstva pletiva, která chrání ránu vzniklou poškozením při řezu. Někdy jsou na kalusu patrné zárodky kořínků, které mohou vzbuzovat falešnou naději, avšak kořínky zůstávají i po mnoha týdnech zakrnělé. Pokud je list v dobré kondici, zkuste řapík seříznout a proces zakořeňování zopakovat. Jinak se rostlin nedočkáte.

Přesazování zakořeněných listů z vody do substrátu

Jakmile kořínky dorostou ve vodě do délky okolo 10-15 mm, zasaďte list do malého květináčku s vlhkým výsevním substrátem a vložte ho do pařeniště. Jako pařeniště může posloužit zipový sáček, který zcela neutěsníte, nebo průhledná plastová krabička s mírně pootevřeným víkem. První rostlinky se klubou na svět zhruba po měsíci, je to ovšem individuální. Záleží na kondici listu, prostředí i daném kultivaru. Pokud se rostlinky nezačnou klubat do 3 měsíců od zasazení, zkuste list povytáhnout z květináče a podívejte se, zda miminka nerostou dolů.

Zakořeňování listů v perlitu

K zakořeňování miniaturních lístečků a odnoží se výborně hodí perlit. Ten slouží listům jako opora a drží je nad hladinou vody. Do nádoby nasypeme perlit, zapíchneme do něj listy a pozvolna doléváme vodu tak, aby byl perlit zcela mokrý a hladina sahala pod horní zrnka perlitu. Vodu pravidelně doléváme. Jakmile listy zakoření, přesadíme je do substrátu. Výhodou perlitu je hlavně to, že kořeny postupně prorůstají perlitem, čímž si utvářejí četné vzduchové kapsy. Po přesazení listů do zeminy pak méně často dochází k jejich zahnívání.

Zakořeňování listů v substrátu

Čerstvě ulomené listy fialek není nutné nechávat zakořenit ve vodě, ale můžete je sázet rovnou do substrátu. Pokud jsou listy silné a zdravé, jedná se o poměrně spolehlivou a rychlou metodu. K zakořeňování listů v zemině používejte výsevní substrát s nízkým obsahem hnojiv a větším přídavkem perlitu. Seříznutý list zapíchněte do vlhkého substrátu a lžičkou ho ještě malinko zalijte. Není potřeba žádných kořenových stimulátorů, listy fialek výborně zakořeňují i bez nich. Doporučuji vložit listy do pařeniště nebo sáčku. V pařeništi si listy udrží kolem sebe příznivé klima podporující tvorbu kořenů a růst mladých rostlinek. Substrát nepřesychá ani netěžkne častým zaléváním, takže nedochází k hnilobě kořenů. Listům musíte zajistit dostatek světla, nikdy je však neumisťujte na přímé slunce, v pařeništi by se uvařily. Mladé rostlinky se začínají klubat na svět po 4-12 týdnech od odebrání listu z mateřské rostliny. Já používám tuto metodu častěji než zakořeňování ve vodě, protože si ušetřím jedno přesazování a také lístečky nejsou tolik stresovány přechodem z vodního prostředí do substrátu.

Proč list nezakoření a uhnije?

  • Špatná kondice

    List byl příliš starý nebo ve špatné kondici a neměl dost energie na tvorbu potomků.

  • Poškození buněk

    List jste seřízli tupým nožem, došlo k rozmačkání buněk a k následnému uhnívání.

  • Chlad

    List se nachladil ve studené vodě, na chladném parapetu nebo v průvanu.

  • Horko

    List se uvařil na příliš osluněném parapetu v uzavřeném pařeništi.

  • Mokro

    Substrát byl příliš hutný a mokrý, došlo k hnilobě řapíku.

  • Sucho

    Substrát byl přesušený, list začal uvadat a po zalití uhnívat.

  • Málo světla

    Na podzim a v zimě listy hůř zakořeňují, projevuje se nedostatek světla.

Oddělování rostlinek od mateřského listu

Z jednoho listu vyrůstají průměrně tři až čtyři rostlinky, ale často jich bývá i více. Když mají alespoň čtyři lístečky, můžete je oddělit od mateřského listu. Celý list opatrně vytáhněte z květináčku, rozvolněte kořenový bal, prsty uchopte vybranou rostlinku a mírným tahem ji oddělte od listu. Stejně postupujte s dalšími potomky. Mateřský list můžete vyhodit, nebo ho použít k opětovnému množení; záleží na jeho kondici. 

Miminka často nemají kořínky, ale to vůbec nevadí. Každou rostlinku zasaďte do vlastního květináčku s vlhkým výsevním substrátem a přídavkem perlitu, označte ji jménem, vložte do pařeniště a mírně zalévejte. Rostlinky si do 14 dnů utvoří vlastní kořeny. V prvních týdnech rostou sazeničky pomalu, poté však dochází k rychlému růstu středových listů a formování růžice. Po 3 až 4 měsících přesazuji rostliny do finálních květináčů, v nichž zůstávají až do dospělosti – miniatury sázím do květináčů o průměru 6 cm, polominiatury do 7 cm a standardy do 8-9 cm. Větší květináče nepoužívám ani pro ty největší fialky.

Předčasně oddělená panašovaná sazenička nepřežije

Rostlinka bez chlorofylu byla předčasně oddělena od mateřského listu a uhynula.

Oddělování panašovaných rostlinek

U fialek s panašovanými listy je oddělování rostlinek o něco složitější. Často vyrůstají s vysokým podílem bílé nebo růžové barvy. Pokud se jedná o fialku s tradičním typem panašování, musíte nechat rostlinky u mateřského listu tak dlouho, dokud nezačnou nové lístečky vyrůstat s větším podílem zelené barvy.

Rostlinky s nízkou hladinou chlorofylu nejsou schopné samostatné existence a předčasné oddělení od listu vede k jejich úhynu. U srdéčkového panašování se jedná o jiný typ mutace a listy se postupně během dozrávání vybarvují. Proto se s dřívějším odsazením od listu zpravidla vyrovnají o něco lépe. Abyste podpořili růst nových zelenějších listů, přesaďte list s celým kořenovým balem a potomky do většího květináče s čerstvým substrátem. Bílá miminka nepřihnojujte, jinak je spálíte!

Rostlinky mají nízkou hladinu chlorofylu, po oddělení od listu uhynou.

Tyto rostlinky jsou již dostatečně zelené a můžete je oddělit od mateřského listu.