Zalévání afrických fialek

Správně načasovaná a přiměřená zálivka významně ovlivňuje zdraví a vzhled afrických fialek. Zaléváme pouze vlažnou nebo mírně teplou vodou, poněvadž studená voda způsobuje skvrnitosti listů a nachlazení kořenů. Fialky standardní velikosti zaléváme obvykle dvakrát týdně, malé květináče s miniaturami nebo mladými rostlinkami až třikrát týdně. Nikdy se však neřídíme kalendářem, neboť každá rostlina má jiné nároky na množství vody. Při zalévání je potřeba zohlednit velikost a stáří rostliny, velikost kořenové soustavy, složení substrátu i naše pěstební podmínky (pokojová teplota, vzdušná vlhkost, orientace na světovou stranu apod.). Proto zaléváme pouze ty rostliny, které to skutečně potřebují.

Africké fialky milují vysokou vlhkost vzduchu a také potřebují dostatečnou vlhkost okolo jemných kořínků. Proto se snažíme udržovat substrát stále mírně vlhký (pozor, ne mokrý). Raději zaléváme menším množstvím vody v kratších intervalech, než rostliny trápit nárazovou vydatnou zálivkou. Fialky pak mají svěží a pevné listy, bohatěji kvetou a netrpí stresem. Někteří pěstitelé doporučují zalévat fialky až ve chvíli, kdy je substrát suchý a listy povadlé, ale tato metoda se mi vůbec neosvědčila. Nepravidelná zálivka bývá příčinou usychání jemných kořínků, které pak nejsou schopné přijímat vodu. Při následné zálivce dochází k jejich uhnívání a klesá vitalita celé rostliny. Typickým projevem jsou matné nažloutlé listy, předčasně uvadající květy a menší vzrůst rostliny. Stejně nebezpečné je ovšem pro fialky i nadměrné zalévání, které vede k hnilobám krčku a srdíčka. Potíže mívají obvykle ti pěstitelé, kteří sázejí své fialky do těžkých upěchovaných substrátů.

Do misky nebo pod listy?

Způsob zalévání je záležitostí osobních preferencí. Ve většině publikací o pěstování pokojových rostlin se uvádí, že africké fialky je nutné zalévat pouze spodem do misky, aby nedocházelo k potřísnění listů vodou a k následnému zahnívání srdíčka. Tahle informace je však zcela zavádějící. Původní druhy pocházejí z tropických deštných pralesů, takže jsou k dešťovým kapkám a prudkým lijákům více než tolerantní. K zahnívání srdíčka dochází z jiných důvodů, např. vlivem nesprávné skladby substrátu, přehnojení apod. Zálivka spodem do misky může být pro někoho pohodlnější, jsou s ní ovšem spojená i určitá rizika. Pokud do misky nalijeme vody málo, nemusí se potřebné množství vody dostat až k vrchním kořínkům a rostlina strádá. Jestliže vody nalijeme hodně, je nutné přebytečnou vodu po hodině vylít, aby nedošlo k zahnívání kořenů. U kolekcí s dvěma sty exempláři lze však toto jen stěží praktikovat. Při zálivce do misky je vhodné jednou za měsíc prolít substrát shora a tím ho propláchnout od nahromaděných solí, které vzlínají k povrchu substrátu a vytvářejí na něm nevzhledné žlutohnědé krusty. Ty pak mohou poškodit nejen řapíky listů, ale i krček rostliny, který je pak náchylnější k hnilobě. Také rozpad srdíčka bývá často způsoben vzlínáním solí, zvlášt je-li fialka zasazena hluboko a spodem přihnojována.

Zálivka pod listy může být vzhledem ke tvaru růžice méně pohodlná, ale pro africké fialky představuje řadu výhod, zejména pak pro mladé rostliny, které ještě nemají natolik vyvinuté kořínky, aby si samy braly vodu z misky. Při zálivce shora navíc nedochází k nadměrnému zasolení povrchu zeminy. Já zalévám všechny své rostliny shora pod listy a myslím, že výborně prospívají. Záleží opravdu na každém z nás, jakou metodu si vybere, ovšem poučku, že se fialky musí zalévat pouze spodem do misky, je potřeba brát s velkou rezervou.