Roztočík jahodníkový

Roztočík patří mezi nejúpornější škůdce afrických fialek. Alespoň jednou za život se s ním setká každý pěstitel a pokud včas nezahájíme léčbu, zůstanou nám jen oči pro pláč. Na fialkách nejčastěji škodí roztočík široký (Polyphagotarsonemus latus, broad mite), roztočík bramboříkový (Phytonemus pallidus, cyclamen mite) a jeho poddruh roztočík jahodníkový (Phytonemus pallidus subsp. fragariae, strawberry mite). Roztočík bramboříkový preferuje teploty okolo 15°C, roztočík široký a jahodníkový se výborně rozmnožuje při teplotách okolo 21 až 28°C. Všichni tři nesnášejí světlo a ke svému životu potřebují vysokou vzdušnou vlhkost. Vývoj od vajíčka po dospělce trvá u roztočíka bramboříkového 7 až 21 dní, u roztočíka jahodníkového 14 až 21 dní a u roztočíka širokého jen 5 až 10 dní.

Roztočík je podle druhu krémově žlutý až nahnědlý mikroskopický pavouček o velikosti 0.1 až 0.25 mm, není tedy viditelný pouhým okem. Zdržuje se především v srdíčku fialky, na spodní straně listů, na řapících a někdy též na květech. Při přemnožení nebo v nočních hodinách se může vyskytovat i na horní straně listů. Roztočík vysává z listů šťávu a zároveň do nich vylučuje jed. Středové listy blednou, šednou nebo bronzovatí, jejich řapíky se zkracují, čepele se zmenšují, kroutí a zakrňují. Boční okraje původně plochých listů se výrazně stáčejí dolů. Listy jsou na omak tvrdé a křehké, mohou být na nich skvrny po sání. Rostlina špatně prospívá, nekvete nebo květy usychají ve stadiu poupat. Do dvou let fialka zcela hyne.

Roztočíka si můžete zavléct do sbírky nákupem napadených rostlin, zeleniny či ovoce. Jeho hostiteli jsou např. citrusové plody, jablka, jahody, hrozny, okurky, brambory, fazole, rajčata, azalky, chryzantémy, begonie, sedmikrásky, gerbery, bramboříky, břečťany a další. Přinést si ho můžete z přírody na oblečení nebo na rukou. Vzhledem ke své mrňavosti není roztočík schopen putovat sám na delší vzdálenost a tak využívá k cestování těla jiného hmyzu. Spatříte-li na svých rostlinách molice nebo mšice, téměř jistě přinesly s sebou i roztočíka. Bohužel vzhledem k jeho skrytému způsobu života si nákazy všimneme příliš pozdě. Léčba rostlin je pak zdlouhavá a s nejistým výsledkem.

Opatření: postup se bude lišit podle toho, jak moc vám na sbírce záleží a jak vzácné či nedostupné kultivary v ní máte. Jedná-li se o menší kolekci komerčních, případně šlechtěných fialek, u kterých víte, že je snadno nahradíte, bude nejrozumnější a nejlevnější všechny rostliny zlikvidovat, květináče vydezinfikovat a začít s pěstováním znovu. Máte-li ve sbírce vzácnější fialky a chiméry, o jejichž záchranu se chcete pokusit stůj co stůj, bude potřeba důkladně ošetřit všechny rostliny, i ty zdánlivě zdravé. Podceníte-li nepřítele, může léčba trvat i více než rok a utratíte stovky korun za postřiky. O svých zkušenostech se podrobně rozepisuji níže na stránce, nyní jen stručně shrnu svá doporučení. Nejspolehlivějším řešením je odříznutí celého kořenového balu jako při zmlazování a současné odříznutí vrcholu růžice. Roztočík se nemá kam ukrýt před světlem, přestává vysávat z rostlin šťávu a klást vajíčka. Na rostlině ponechte jen 4 až 6 starších listů, jejichž řapíky se nebudou vzájemně dotýkat a při pohledu shora utvoří pomyslný kříž nebo hvězdici. Takto upravenou fialku máčejte několik minut v roztoku Neudosanu nebo Vertimecu (po Neudosanu doporučuji lehký oplach tekoucí vodou, aby na listech nezůstaly zbytky mýdlového povlaku). Ošetření opakujte třikrát v intervalu 7-10 dnů, přípravky můžete prostřídat. Mezitím zakořeňujte torza fialek ve skleničce s vodou. Do měsíce začnou na vrcholu koruny rašit nové odnože. Ty později oddělíte a pěstujete jako samostatné rostlinky. Možná vám uvedený způsob bude připadat drastický, ale věřte, že jinou možnost záchrany rostlin nemáte.

Často se mě ptáte, zda si z napadených rostlin můžete odebrat listy k množení, pokud je opláchnete vodou nebo ošetříte postřikem. Pokud se jedná o vzácné kultivary, na kterých vám opravdu záleží, můžete se o to pokusit, ovšem jen za dodržení určitých podmínek. Je-li rostlina v počátečním stadiu nemoci, kdy ještě nejsou listy viditelně napadené a vy máte spíše jen “pocit”, že by se mohlo jednat o roztočíka, odeberte nejsilnější listy a máčejte je dvě až tři minutky v roztoku Neudosanu, který dokáže zahubit i vajíčka. Poté listy opláchněte proudem vody a dejte je zakořenit do sklenice s vodou. Pozor na zvlněné a girl listy, v jejichž záhybech se mohou utvořit vzduchové kapsy a ukrýt roztoče před účinky postřiku! Po týdnu proces máčení zopakujte. Pokud kontrola mikroskopem nebo silnou lupou (20-30x zvětšení) neodhalí škůdce, máte zřejmě vyhráno. Přesto raději umístěte každý list do vlastního zipového sáčku a pravidelně je prohlížejte. Z rostlin, které jsou viditelně nakažené a deformované, již listy k množení neodebírejte. Takové listy sotva kdy dají potomstvo, jsou příliš zesláblé a plné toxinů.

Chemická ochrana: k hubení roztočíka se používají přípravky s tzv. akaricidním účinkem, nestačí běžné insekticidy na žravý a savý hmyz. Proč? Protože roztočík není hmyz! Zástupci třídy Hmyz (Insecta) mají tělo rozdělené do tří článků (hlava, hruď a zadeček) a většina druhů hmyzu má křídla. Patří sem například včela, motýl, brouk, ze škůdců fialek to jsou mšice a třásněnky. Roztoči patří do třídy Pavoukovci (Arachnida), řád Acari (roztoči) a jejich tělo není článkované. Z hlediska účinnosti postřiků je tento rozdíl podstatný. Přestože roztočík saje z rostlin šťávu, nezničí ho jakýkoliv insekticid určený k hubení savého hmyzu, ale musí mít zároveň akaricidní účinek (proti roztočům). Během léčby se doporučuje přípravky vystřídat, aby si na ně roztočík nevybudoval rezistenci. Při nákupu postřiků se neřiďte názvem výrobku, ale jeho účinnou látkou. Jeden a tentýž výrobek se totiž prodává pod různými názvy, podobně jako léčiva. Na roztočíky působí účinné látky abamectin, fenpyroximát, spiromesifen, tebufenpyrad, pyridaben, milbemectin a další. Míra účinnosti přípravku ovšem závisí na druhu roztočíka. Například abamectintebufenpyrad dobře hubí roztočíka jahodníkového, ale proti roztočíkovi bramboříkovému účinnost klesá. Pokud nepožádáte výzkumný ústav o laboratorní testy k přesnému určení škůdce, je použití jakéhokoliv přípravku sázkou do loterie. Každopádně je naprosto zbytečné stříkat napadené rostliny insekticidy typu Mospilan, Careo a Karate, které nemají akaricidní účinek a na roztočíka prokazatelně neúčinkují. Stejně tak nepůsobí postřik Nissorun, přestože se jedná o akaricid s dobrým účinkem proti svilušce a jiným druhům roztočů.

V současnosti je u nás možné koupit pouze jeden přípravek v maloobchodním balení, u kterého je deklarována účinnost na roztočíka jahodníkového, a tím je Vertimec s účinnou látkou abamectin. Částečně by měl působit i na roztočíka širokého a bramboříkového. Jahodáři používají na roztočíka jahodníkového také postřik Floramite s účinnou látkou bifenazát. Je možné, že na zmíněného roztočíka Floramite skutečně účinkuje, nicméně podle zahraničního příbalového letáku na zbylé druhy (roztočíka širokého a bramboříkového) nepůsobí (a mně nezabral ani na roztočíka jahodníkového). K profesionálnímu použití v zemědělství je určen přípravek Masai s účinnou látkou tebufenpyrad, ten je ale možné koupit jen na základě platného osvědčení. Ze zahraničních přípravků dostupných běžným pěstitelům lze zmínit např. Kiron Milben-EX s účinnou látkou fenpyroximát. Profesionálům jsou určeny přípravky Avid s účinnou látkou abamectin (obdoba našeho Vertimecu), Akari s účinnou látkou fenpyroximát, Forbid s účinnou látkou spiromesifen, Ortus s účinnou látkou fenpyroximát či Milbeknock s účinnou látkou milbemectin. Tyto profesionální přípravky prodávané ve velkém balení jsou ovšem pro fialkáře velmi drahé, za cenu jednoho postřiku si můžete pořídit novou sbírku fialek. Za zmínku rozhodně stojí přípravek Neudosan, jehož účinnou látkou jsou draselné soli přírodních mastných kyselin.

Mé vlastní zkušenosti s bojem proti roztočíkovi

Od jedné známé jsem před lety dostala fialku, která po několika měsících začala vykazovat nepatrné poruchy v růstu. Laik by si změny zřejmě nevšiml, ale já své rostliny dobře znám, a tak jsem fialku pro jistotu přesunula do izolace. Sousední rostliny se zdály být v naprostém pořádku, proto jsem změnu přičítala spíše jen pěstební chybě nebo reakci na změnu podmínek. V té době jedna moje známá v Německu, mimochodem zkušená pěstitelka se stovkami rostlin ve sbírce, sváděla marný boj s roztočíkem. Vyzkoušela tehdy všechny možné postřiky a jejich kombinace, horké lázně, homeopatii, snad i zaříkávání, ale nic nepomáhalo. Nákaza se v pravidelných cyklech vracela. Sledovala jsem její blog a začaly ve mne hlodat pochybnosti – co když je moje rostlina také nakažena roztočíkem? Obstarala jsem si kapesní mikroskop a všechny rostliny zběžně prohlédla. Až na několik neškodných půdních roztočů, chvostoskoků a smutnic, které lze ostatně spatřit i pouhým okem, jsem žádné stopy po roztočíkovi nenašla. Ulevilo se mi.

Zdravotní stav darované rostliny se bohužel nelepšil, a tak jsem po pár týdnech opět vytáhla mikroskop. Tentokrát jsem byla pečlivější, po nezvaných hostech jsem pátrala dobrých 15 minut, ale na listech jsem nic nenašla. Když už jsem to chtěla s pocitem úlevy vzdát, padl můj zrak na miniaturní rezavé soudečky, které se líně pohybovaly především na spodní straně řapíků a v oblasti jejich napojení na krček rostliny. Do té doby jsem myslela, že roztočíka musím hledat pouze na spodní straně listů nebo v srdíčku, jak praví “odborná” literatura. Díky tomuto zjištění jsem pozměnila svou taktiku při hledání nepřítele a začala prohlížet řapíky i na ostatních rostlinách, které přišly s nakaženou do styku. Bohužel jsem nacházela další napadené rostliny. Nemohla jsem tomu uvěřit, protože moje fialky byly v luxusním stavu, na první pohled nevykazovaly jediný příznak nákazy.

Po prvotním šoku a zvažování, co si s nákazou počít, jsem se rozhodla vyhlásit nepříteli válku. Žádný pěstitel se nechce vzdát bez boje, každý věří, že roztočíka porazí. A poněvadž moje rostliny byly teprve v počátečním stadiu nemoci, neměla jsem důvod pochybovat o svém úspěchu. Navzdory všem doporučením, abych celou sbírku zlikvidovala, jsem namíchala Vertimec, odnesla všechny rostliny do vany a ze všech stran je důkladně postříkala. Tento proces jsem zopakovala v týdenních intervalech ještě dvakrát a nakonec jsem všechny rostliny přesadila. Sice byly po postřicích mírně popálené, ale brzy začaly krásně růst. Jaké bylo moje překvapení, když jsem o několik týdnů později našla při kontrole mikroskopem nové jedince! Tento nezdar mi přinesl první ponaučení: pouhé postříkání rostlin rozprašovačem se míjí účinkem, protože roztočík zaleze hluboko mezi řapíky listů, kam se postřik nedostane, a tak vždy nějaký jedinec přežije.

Zahájila jsem druhý útok. Od kamaráda z Německa jsem si nechala za drahé peníze poslat Forbid, který měl údajně zlikvidovat i vajíčka a patřil mezi špičku na trhu. Fialkám jsem odřezala kořeny, abych je mohla v postřiku vykoupat a neznečistila listy vyplaveným substrátem. Forbid jsem namíchala o něco silnější, než bylo uvedeno v návodu a rostliny v něm několik minut máčela. O týden později jsem provedla druhou koupel ve Vertimecu a v třetím týdnu jsem léčbu zakončila opět Forbidem. Zběžná prohlídka mikroskopem žádné škůdce neodhalila a tak jsem radostně sázela rostliny do čerstvého substrátu. Několik měsíců byl klid. Klid před bouří. Při jedné z dalších namátkových kontrol jsem toho neřáda objevila znovu. Byla zrovna zima, z přírody jsem ho tedy přinést nemohla. To znamenalo jediné: ani trojí máčení v akaricidu nezabralo a nějaké vajíčko přežilo v záhybech listů. Rezignovala jsem na nákup dalších postřiků, do kterých jsem zbytečně investovala více než tisíc korun, a rozhodla se vyzkoušet teplou lázeň. Podle několika laboratorních testů hyne roztočík při teplotě vody mezi 43-53°C. Do vany jsem tedy napustila vodu o teplotě kolem 48°C (v domnění, že co snesou listy jahodníku při testech, musí snést i fialka), ponořila do ní postupně všechny rostliny a nechala je v předepsaném čase máčet. Jak jsem později zjistila, roztočíka jsem se nezbavila, zato spousty rostlin ano. Jednoduše jsem je uvařila. V této fázi, necelý rok od objevení nákazy, jsem se konečně odhodlala k tomu, co jsem měla udělat na začátku: vyházela jsem všechny fialky kromě vzácných chimér a botanických druhů, které bych později těžko sháněla. Většina rostlin byla stejně po všech těch procedurách zdevastovaná a mně už docházely síly.

Zbylé fialky se po čase zmátořily a začaly pěkně růst. Pravidelně jsem je kontrolovala mikroskopem a zdály se být v pořádku. Až jednou… co vám budu povídat, byl tam zase! Nekonala se žádná invaze, na rostlinách nebylo jako obvykle nic znát, ale i dva tři přeživší kousky mohly v budoucnu ohrozit celou moji sbírku. Už ani nevím, kolik dalších koupelí ve Vertimecu, Forbidu a Floramitu jsem vyzkoušela. Vinou chemických postřiků jsem přišla o několik chimér i botanických druhů. Nakonec jsem se v naprostém zoufalství rozhodla vyzkoušet přípravek Neudosan, který je sice primárně určen proti mšicím a molicím, ale vykazuje také dobrý akaricidní účinek proti sviluškám. Jelikož se jedná o kontaktní přípravek, který likviduje pouze to, co zasáhne, přistoupila jsem k drastickému zeštíhlení rostlin. Odřezala jsem jim veškeré kořeny i srdíčka a odlámala přebytečné listy, aby se neměl roztočík kam schovat. Tato torza fialek, tvořená sotva pěti listy, jsem pak v týdenních intervalech máčela v roztoku Neudosanu. A zdá se, že jsem skrytého nepřítele definitivně porazila. Neudosan zabral na výbornou, žádná z kontrolních prohlídek již nové roztoče neodhalila. Jako prevenci proti novému zavlečení škůdce z venkovního prostředí používám nyní výluhy z vratiče a pelyňku, které mají na roztoče repelentní účinek. Občas rostliny postříkám nimbovým olejem a přípravkem NeemAzal, které působí jako antikoncepce a rovněž snižují u škůdců chuť k jídlu. Dohled nad zdravím rostlin mají také draví roztoči. V případě opakované nákazy by neměla být sbírka ohrožena.

Co říci závěrem: snad jen to, abyste nepodcenili nepřítele. Ledabyle provedené postřiky Vertimecem berte spíše jako prostředek k udržení populace roztočíka pod kontrolou tak, aby nedošlo k ohrožení zdraví rostlin a aby vypadaly na pohled hezky. Jestliže v laboratorních podmínkách bylo v rámci mnoha odborných studií dosaženo max. účinnosti Vertimecu okolo 98%, v domácím prostředí při běžném způsobu ošetření dosahuje účinnost sotva 60-80%. Pokud tedy chcete bojovat, je potřeba být důsledný a nebát se radikálního zásahu. Znám spoustu pěstitelů, kteří tvrdí, že stačily dvě koupele ve Vertimecu a roztočíka se nadobro zbavili, ale po všech svých zkušenostech si myslím, že jde jen o falešný pocit. Nemá-li roztočík ideální podmínky ke svému životu a rozmnožování (vlhko a přítmí), může na rostlinách přežívat zcela nepozorovaně po mnoho let. Zkušenost je ovšem nepřenosná a každý pěstitel se musí rozhodnout sám, jak bude postupovat.

Nákaza roztočíkem mívá velmi podobné příznaky jako rozvrat metabolismu v důsledku nevhodného pH substrátu, ne vždy je tedy potřeba vyhazovat celou sbírku a svádět špatný stav rostliny na roztoče. Ale o tom zase někdy příště a na jiném místě.

Tato mladá rostlinka nevykazovala na první pohled vůbec žádné poškození srdíčka. Nákaza byla zjištěna včas díky cílenému pátrání po nezvaných hostech. Protože byla fialka delší dobu v přítmí, podařilo se mi roztočíky překvapit a vyfotit na čepelích listů dříve, než se ukryli hluboko do srdíčka. Podobným způsobem jsem zachytila roztoče i na květech. V klidu se procházeli po lícové a rubové straně květu a po vyrušení zalezli mezi prašníky. Ačkoliv to podle fotky nevypadá, pouhým okem skutečně viditelní nejsou, potřebujete lupu zvětšující minimálně 20x a nejlépe s LED osvětlením. Bez lupy lze vidět jen nepatrné tmavé tečky připomínající mikroskopická zrnka substrátu, jakých jsou na fialce tisíce. Hledání roztočíka vyžaduje čas a trpělivost. Jen výjimečně je můžete spatřit v srdíčku při pohledu shora, nejčastěji je najdete v místech napojení řapíků na krček rostliny, protože je tam největší tma a vlhkost. Nelekněte se, společně s nimi tam narazíte na spoustu jiných neškodných živočichů, třeba chvostoskoky nebo půdní a dravé roztoče. Ti jsou však o něco větší než roztočíci, jsou sklovitě bílí, velmi rychlí a mají dlouhé přední nožky připomínající tykadla.