Nemoci afrických fialek
Hniloba krčku a srdíčka
Hniloba srdíčka a hniloba kořenového krčku patří mezi závažné choroby afrických fialek. Původcem onemocnění je početná skupina půdních hub, mezi něž patří například Pythium ultimum, Phytophthora nicotianae aj. U většiny napadených fialek jsou následky fatální, rostliny během několika dní hynou. Příčinou hniloby může být nadměrná zálivka, upěchovaný substrát a příliš hluboké zasazení rostliny do substrátu. K hnilobě kořenů dochází také při nízké a nepravidelné zálivce, poněvadž přeschlé kořeny nejsou schopné přijímat vodu a po zalití uhnívají.
Hniloba kořenového krčku
V případě hniloby kořenového krčku se nákaza projevuje hnědnutím krčku a postupným uhníváním celého kořenového systému. Počátečního stadia nemoci si ale všimnete jen málokdy, poněvadž probíhá skrytě pod povrchem zeminy.
Prvním viditelným příznakem hniloby kořenů jsou měknoucí a vadnoucí spodní listy. Mylně se můžete domnívat, že rostlina potřebuje zalít. Pokud je substrát vlhký, v žádném případě rostlinu nezalévejte, jinak ji odsoudíte k záhubě. V řádu několika dnů se na listech rozvíjejí mokvavé skvrny, řapíky listů vodnatí, spodní listy žloutnou a mohou opadávat ještě v mokvavém stavu. Často se stává, že fialku vytáhnete z květináče a zůstane vám v ruce jen růžice oddělená od zbytku kořenového balu. V tuto chvíli je nejvyšší čas rostlinu ošetřit.
Odstraňte všechny povadlé listy a ponechte na rostlině jen zdravé srdíčko (4-6 listů). Odlámáním listů se prodlouží plocha krčku, který seřízněte až na zdravou tkáň. Tu poznáte podle toho, že plocha řezu bude mít zelenou nebo červenou barvu (podle rubu listů) a nebudou na ní patrné hnědé letokruhy, které značí přítomnost hniloby. Takto upravenou fialku dejte zakořenit do sklenice s vodou nebo do mokrého perlitu. Jakmile rostlina dostatečně zakoření, zasaďte ji do vzdušného substrátu.
Hniloba srdíčka
Při hnilobě srdíčka začínají uhnívat nejprve mladé listy ve středu růžice. Nákaza se šíří ze srdíčka přes řapíky do čepelí listů, které velmi rychle měknou, černají a odumírají. Postupně dochází k rozpadu krčku a v konečné fázi i k odumírání vlastních kořenů. Pěstitelé, kteří kontrolují své rostliny několikrát denně, mohou kultivar zachránit včasným odebráním listu k množení. V ostatních případech je záchrana nakažených rostlin takřka nemožná, jelikož hniloba srdíčka dokáže zlikvidovat fialku během jediného dne. Níže je zachycen stav jedné z mých rostlin ráno a večer, kdy už nebylo co zachraňovat.
Odumírání listů vinou nedostatečné zálivky
Příčinou odumírání listů nemusí být jen nadměrná zálivka, ale i nedostatečné zalévání rostlin na hranici sušení. K tomu může docházet při zálivce spodem, kdy rostlina není natolik prokořeněná, aby si natáhla vodu až k horním kořínkům. Ani zálivka shora nemusí zajistit dostatečný přísun vláhy, pokud ze strachu zaléváte jen po troškách. Mnohé komerční substráty na bázi rašeliny jsou v důsledku nízké kvality a špatného skladování přesušené, nedokážou zadržet vodu a ta jen proteče květináčem, aniž by se pořádně vsákla. A poněvadž si většina pěstitelů spojuje odumírání listů s přeléváním, zahájí „léčbu“ snížením zálivky, čímž svou fialku ještě více trápí. Rostlina trpící dlouhodobým nedostatkem vláhy se zbavuje spodních listů, které k životu nutně nepotřebuje. Objevují se na nich hnědavě šedé suché skvrny, chloupky získávají stříbřitě bílou barvu, řapíky listů usychají, proměňují se v nitky a šustí v ruce. Pokud fialku občas podlijete, vydrží v tomto stavu poměrně dlouho, klidně i několik měsíců. Tu a tam otrháte suché listy a květy, ale jinak nemusí vypadat přímo nemocně. Nastávají bohužel i případy, kdy dlouhodobě stresovaná rostlina odumře, neboť není schopná bojovat vlastními silami proti patogenům (typicky spory plísní a hub) a umírá na druhotné infekce. Mnohdy rostlinu sami zabijete ve snaze zachránit ji vydatnější zálivkou – přeschlé kořeny nezvládnou nápor vody a uhnijí.