Pěstování afrických fialek

Umělé osvětlení pro fialky

Pokud se vaše sbírka afrických fialek rozpíná jako vesmír a na okenních parapetech již nemáte dostatek místa pro všechny vysněné odrůdy, je na čase uvažovat o pořízení osvětleného regálu. Nemějte obavy ze složité montáže a vysokých účtů za elektřinu, africké fialky jsou nenáročné rostliny a spokojí se i s úspornými zářivkami, které váš rodinný rozpočet příliš nezatíží. Běžná svítidla sice nemohou plně nahradit přirozené sluneční světlo se všemi jeho benefity, ale pokud jsou vaše okna malá či nevhodně orientovaná, můžete i pod umělým světlem vypěstovat krásné a zdravé rostlinky.

Jaké jsou možnosti osvětlení pro fialky?

Nejvhodnějším zdrojem umělého světla pro rostliny je v současné době LED technologie. Oproti klasickým zářivkám a výbojkám nevytváří zbytečné teplo, proto lze LED svítidla instalovat blízko rostlin bez nutnosti dodatečného odvětrávání. Hlavní výhodou je nízká spotřeba energie a dlouhá životnost.

Pokud jste se již zabývali myšlenkou pěstovat fialky pod umělým osvětlením, pravděpodobně jste při brouzdání po internetu narazili na různé typy svítidel vyvinutých speciálně pro potřeby rostlin. Jedná se o všelijaké LED panely, kompaktní zářivky a výbojky, které nabízejí growshopy zaměřené na indoor pěstování rostlin. Pěstební lampy dokáží poskytnout rostlinám přesně takové světlo, jaké potřebují pro svůj perfektní vývoj, ale pro většinu drobných pěstitelů jsou z důvodu vysokých pořizovacích nákladů nepoužitelné. Proto si je zpravidla pořizují jen profesionální pěstírny nebo pěstitelé náročných rostlin, pro které je výkonné osvětlení nezbytným prostředkem k dosažení bohaté sklizně. Pro africké fialky mohou být některé modely až příliš silné. Nezřídka je nutné zapojit stmívače nebo zavěsit lampy vysoko nad vrcholky rostlin, aby netrpěly nadměrnou intenzitou světla. Z tohoto hlediska ztrácí smysl investovat do drahých pěstebních svítidel, když nemůžete plně využít jejich potenciál.

Pěstitelé afrických fialek si bohatě vystačí s domácími LED svítidly, ať už v podobě trubic, nebo prostých LED pásků. Trubice neboli podlinková svítidla znáte z osvětlení pracovní desky v kuchyni. Jejich výhodou je nízká cena a jednoduchá montáž: pouze je připevníte k polici, přívodní šňůru strčíte do zásuvky a vypínačem rozsvítíte nebo zhasnete. Nevýhodou trubic je větší vyzařovací úhel (160-180°), kdy část světla svítí do okolního prostoru, nikoliv přímo na rostliny. Prosté LED pásky jsou o něco náročnější na montáž, oproti trubicím však poskytují větší variabilitu zapojení. Ty obyčejné lze stříhat po 5 cm, takže s nimi osvětlíte jakýkoliv tvar a rozměr regálu. Mívají menší vyzařovací úhel (120°), působí decentněji a nezabírají místo, což vám dovoluje maličko snížit rozestupy mezi policemi, zvýšit množství polic a tím i počet pěstovaných rostlin.

Část první: Světlo z pohledu rostlin

Dříve než se vypravíte do obchodu pro svá první světýlka, měli byste se seznámit s alespoň základní teorií o světle. Co je to světlo? Jak ho vnímají rostliny a jakým způsobem ovlivňuje jejich růst? A lze světlo pro rostliny měřit? Když budete znát odpovědi na tyto otázky, bude pro vás mnohem jednodušší zorientovat se v nepřeberné nabídce výrobků a zvolit typ osvětlení, které bude pro vaše rostliny přínosem. V první části se zaměříme na spektrální složení světla, které má zásadní vliv na růst a chování rostlin.

Světlo jako spektrum lidského barevného vidění

Slunce a jiné vesmírné objekty jsou zdrojem elektromagnetického záření. To je tvořeno malými shluky energie nazývanými fotony, které vibrují při různých vlnových délkách. Nejdůležitějším druhem elektromagnetického záření je tzv. viditelné záření neboli světlo, které prostupuje atmosférou na zemský povrch a je nezbytnou podmínkou pro život na Zemi.

Viditelné záření se nachází v přibližném rozsahu vlnových délek 380 až 740 nm (nanometrů). Různé vlnové délky vnímá lidské oko jako barvy duhy, tedy fialovou (380-440 nm), tmavě modrou (440-485 nm), světle modrou (485-500 nm), zelenou (500-565 nm), žlutou (565-590 nm), oranžovou (590-625 nm) a červenou (625-740 nm). Přestože barvám přisuzujeme určité rozsahy vlnových délek, hranice mezi sousedními barvami ve skutečnosti neexistují a jednotlivé barvy do sebe vzájemně přecházejí. Smícháním všech základních barev vzniká bílé světlo, které provází člověka každodenním životem.

Světlo tvoří pouze malou část ze všech existujících druhů elektromagnetického vlnění. Napravo od něj jsou druhy energie s nižší frekvencí (a delší vlnovou délkou), než má světlo. Jedná se o infračervené paprsky, mikrovlny a rádiové vlny, které nás obklopují, avšak nejsou škodlivé pro živé organismy. Naopak ultrafialové, rentgenové a gama záření mají vysoké frekvence (a kratší vlnové délky) a jsou zdraví škodlivé. Naštěstí atmosféra Země tato škodlivá záření přicházející z vesmíru absorbuje a tím nás před nimi chrání.

Jak vnímají světlo rostliny?

V životě rostlin má světlo nezastupitelnou úlohu. Je hnacím motorem fotosyntézy, složitého procesu, při kterém je světelná energie za pomoci vody a oxidu uhličitého přeměňována na glukózu a organické sloučeniny. Tuto potravu následně využívají rostliny ke svému růstu.

Světlo, které mohou rostliny využít k fotosyntéze, se nachází v přibližném rozsahu vlnových délek 400-700 nm. Tento rozsah označujeme jako fotosynteticky aktivní záření (PAR). Světelnou energii zachytávají rostlinné neboli fotosyntetické pigmenty. Nejdůležitějším pigmentem je všeobecně známý chlorofyl, který dodává rostlinám charakteristickou zelenou barvu. Chlorofyl je zastoupen ve více formách (chlorofyl a, chlorofyl b), z nichž každá absorbuje mírně odlišné vlnové délky v modrofialové a červené oblasti spektra. Mezi důležité fotosyntetické pigmenty patří rovněž karotenoidy, které pomáhají chlorofylům absorbovat fotony ve světle modré a zelené oblasti spektra. Díky této spolupráci je dosaženo lepšího využití světla, a tedy i vyšší účinnosti fotosyntézy.

Světlo však není pro rostliny jen energií potřebnou k fotosyntéze, předává jim také signál pro nastartování celé řady vývojových procesů. Pomocí složitého systému fotoreceptorů mohou rostliny načasovat klíčení a kvetení, prodlužovat stonky při zastínění nebo otevírat průduchy.

Informace ohledně spektra, intenzity a směru dopadajícího světla získávají rostliny prostřednictvím několika rodin fotoreceptorů, které se dělí na základě schopnosti vnímat určité vlnové délky. Receptory modrého a UV-A záření jsou například fototropiny a kryptochromy, které jsou kromě jiného zodpovědné za fungování průduchů v listech nebo otáčení listů za zdrojem světla. Senzorem červeného a dalece červeného (Far-red) světla jsou fytochromy, které regulují zejména klíčení semen, vývoj kořenů či kvetení. Pomocí fytochromů mohou rostliny vnímat také své sousedy v porostu a prodlouženým růstem stonků se vyhýbat zastínění.

Znázornění odezvy nejdůležitějších fotosyntetických pigmentů a fotoreceptorů na vlnové délky viditelného světla

Ačkoliv rostliny mohou vykazovat mírně odlišnou spektrální citlivost na jednotlivé vlnové délky, nejvyšším fotosyntetickým účinkem všeobecně disponují vlnové délky 430-470 nm v modré oblasti a dále pak 630 a 680 nm v červené oblasti (chlorofyly). Modré světlo stimuluje produkci chlorofylu více než jakákoli jiná barva, fotosyntéze však napomáhá i donedávná opomíjená zelená část spektra.

Fotoreceptory jako kryptochromy, fototropiny a nedávno objevené ZTL/FKF1/LKP2 proteiny reagují na ultrafialové záření (UV-A) a vlnové délky 425–490 nm v oblasti modrého spektra. Fytochromy absorbují červené záření (640-700 nm) a dalece červené záření (700-740 nm), přičemž nejvyšším účinkem disponuje vlnová délka okolo 660 nm. Z grafu je patrné, že rostliny využívají téměř plné spektrum viditelného záření.

Při výběru osvětlení nepodléhejte marketingovým heslům prodejců a nekupujte „pěstební“ lampy z marketů, které jsou osazeny jen modrými a červenými čipy. Taková světla sice postačí ke krátkodobému přezimování rostlin, ale pro celoroční pěstování mimo dosah denního světla se příliš nehodí. Navíc jsou předražená.

Proč některé pěstební lampy svítí fialově?

Zásadním rozdílem mezi vnímáním světla lidmi a rostlinami je odlišná spektrální citlivost. Zatímco lidské oko je nejcitlivější na zelenou a žlutou složku uprostřed spektra, pro rostliny jsou klíčové červené a modré frekvence světla na jeho okrajích. Proto na internetu najdete mnoho pěstebních lamp, které vyzařují fialové světlo. Jsou kombinací červené a modré barvy.

Jsou fialová světla skutečně nejlepší volbou pro rostliny?

Až do konce 20. století panovala mezi vědci, pěstiteli a výrobci svítidel představa, že zelená složka je rostlinami odrážena a zůstává při fotosyntéze nevyužita. Velký význam nebyl přisuzován ani žluté barvě či vlnovým délkám mimo rozsah PAR. Výrobci pěstebních lamp se proto zaměřili na červené (660 nm) a modré (450 nm) frekvence, které považovali za klíčové pro fotosyntézu, a ostatní nepodstatné barvy se rozhodli vynechat. Proč by měly lampy vyzařovat žlutou nebo zelenou složku, když bez nich dokáží rostliny existovat? Bylo by to pouze plýtvání energií. Vzhledem k tomu, jaké poznatky o rostlinách byly dříve k dispozici a na jaké úrovni byla osvětlovací technika, to byl zajisté rozumný přístup.

Jenže rostliny pěstované pod fialovým světlem nevykazovaly zdaleka tak dobrý růst, jak se očekávalo a vědci začali tušit, že mnohé úvahy o využití světla rostlinami byly chybné. S nástupem nejmodernějších technologií byla provedena řada nových výzkumů, které potvrdily, že červená a modrá barva jsou sice pro rostliny kriticky důležité, ale nespočet výhod nabízejí rostlinám také ostatní frekvence. Mimo jiné bylo prokázáno, že opomíjená zelená složka má svůj specifický fotosyntetický účinek v hlubších vrstvách listu, který nemůže být zastoupen jinou barvou. Zejména díky práci profesora Bruce Bugbeeho dnes víme, že pro zdravý růst rostlin je potřeba plného spektra, tedy bílého světla složeného ze všech vlnových délek v rozsahu PAR, a také že určitou roli ve vývoji rostlin hrají vlnové délky mimo rozsah viditelného záření. Například UV-A záření (pod 380 nm) ovlivňuje chuť či vůni rostlin a zvyšuje jejich odolnost vůči chorobám, zatímco dalece červené záření (Far-red, 700-750 nm) má zásadní vliv na velikost listů, délku stonků a tím i konečnou výšku rostlin.

Výrobci špičkových pěstebních lamp zareagovali na nové vědecké poznatky tím, že modré a červené čipy začali kombinovat se zelenými, případně bílými čipy. Doplnili tak rostlinám širší spektrum vlnových délek a zajistili jim adekvátnější podmínky pro růst. Přesto bych byla s nákupem takového osvětlení do domácnosti opatrná. Lampy s převahou modrých a červených čipů vyzařují nepříjemné růžovo-fialové světlo, které neumí lidský zrak dobře zpracovat. Neumožní vám obdivovat barevnou rozmanitost rostlin, ani odhalit případné choroby. Fialové světlo působí v pokoji rušivě a řada pěstitelů brzy hledá způsob, jak police zakrýt, místo aby se jimi chlubili.

Odstíny tradičního bílého světla

Jelikož technologie LED prošla v posledních deseti letech neuvěřitelným pokrokem a úspora nákladů při vynechání „neklíčových“ vlnových délek je dnes zanedbatelná, doporučuji pořídit fialkám osvětlení s tradičním bílým světlem. Pod bílým osvětlením se pěstují fialky po celém světě a celá desetiletí. To, jakým způsobem porostou nebo budou aktivovat určité procesy, ovliňuje odstín světla, nebo lépe řečeno složení světla.

Bílé světlo (ať už přirozené nebo umělé) může mít různý odstín, neboli teplotu chromatičnosti, v závislosti na složení a intenzitě vyzařovaných vlnových délek. To ostatně znáte z běžného života. Romantická restaurace bývá osvětlena lustrem s teplejším odstínem imitujícím hořící svíčky, ve výrobních podnicích a na operačních sálech se setkáte s chladným odstínem, který pomáhá pracovníkům lépe rozeznávat detaily.

Příklady spektrálního složení starších typů osvětlení

U klasické žárovky měla výrazné zastoupení oranžová a červená barva, zatímco modrá složka byla téměř eliminována. Takový zdroj světla byl pro rostliny nevhodný.

Zářivky měly čárové spektrum. Jsou pro ně typické velké intenzity, ovšem jen v úzkých oblastech. Pro pěstování afrických fialek se dříve hojně využívaly, jelikož byly cenově dostupné a nebyly tak výkonné jako třeba výbojky, které vyhovovaly spíše náročným rostlinám. V posledních letech nahradila zářivky úsporná LED svítidla s vyváženějším spektrem a nižší spotřebou energie.

Teplota chromatičnosti se udává v kelvinech (K). Čím je hodnota nižší, tím je odstín teplejší (oranžová a červená část spektra převažuje nad modrou a zelenou). Naopak čím je hodnota vyšší, tím je odstín pocitově chladnější (modrá a zelená část spektra převažuje nad červenou). Při nákupu osvětlení se můžete setkat s pojmy studená bílá, denní bílá (neutrální) a teplá bílá.

Zatímco umělé osvětlení vyzařuje po celou dobu vámi zvolený odstín světla, spektrální složení přirozeného denního světla se v průběhu dne, vlivem rozmarů počasí i v různých oblastech krajiny neustále mění. To poskytuje rostlinám široký rozsah vlnových délek a tedy i výborné podmínky pro fotosyntézu a další fyziologické procesy.

V amatérských podmínkách domácností je problematické napodobit tento přírodní cyklus. Určitě je možné nainstalovat několik světelných okruhů a naprogramovat přepínání barevného spektra podle denní doby nebo vývojové fáze rostlin; ostatně špičková pěstební svítidla na podobném principu fungují. Nám fialkářům ovšem nejde o maximální přírůstky nebo vydatnou sklizeň plodů. Potřebujeme zajistit, aby fialky přiměřeně prospívaly a světlo bylo příjemné i pro náš pobyt v místnosti. Obvykle tedy do regálů instalujeme osvětlení, které po celou dobu vyzařuje konstantní světlo námi zvoleného odstínu. Rostliny se na toto světlo časem adaptují.

Příklady spektrálního složení LED ve variantě studená bílá

Na obrázcích jsou znázorněny spektrální křivky dvou náhodně vybraných LED pásků prodávaných pod označením studená bílá. Pro většinu LED osvětlení se studenou bílou je charakteristický vrchol intenzity v modré oblasti spektra, červená složka výrazně zaostává. Samostatně lze toto spektrum využít pro počáteční fázi růstu a množení, ovšem pro dlouhodobé pěstování fialek se moc nehodí. K dlouhodobému pěstování lze studené LED využít v případě, že jsou regály umístěny blízko oken, odkud mohou rostliny získávat více červeného světla. V temných koutech je lepší kombinovat studenou bílou s teplou bílou, nebo zakoupit denní bílou.

Jaká je ideální barva světla pro africké fialky?

Africké fialky dobře prospívají pod osvětlením, které vyzařuje všechny vlnové délky s vrcholy intenzity v modré a červené oblasti spektra. V případě LED osvětlení (dle výrobku) se vhodný odstín pohybuje v rozmezí 3800 až 5000 K, přičemž index podání barev (CRI/Ra) by měl být vyšší než 90. Maximální úroveň 100 označuje zcela věrné podání barev odpovídající jasnému dennímu světlu, při hodnotách CRI pod 80 budou barvy fialek výrazně zkreslené a mdlé.

Běžná svítidla určená k osvětlení domácností se většinou prodávají ve třech variantách: studená bílá (přibližně 6000-6500 K), denní bílá (4000-4500 K) a teplá bílá (2700-3000 K). Řada pěstitelů pořizuje fialkám osvětlení se studenou bílou barvou. Doporučení používat studený odstín si pěstitelé předávají po celé generace – ještě z dob, kdy se převážně používaly klasické zářivky. Je však potřeba si uvědomit, že dnešní LED osvětlení se od starších typů zářivek v mnohém liší. Hlavním problémem LED svítidel se studenou bílou barvou je vysoký poměr modré složky vůči červené, což za určitých okolností může způsobit růstové potíže fialek. Na základě vlastní zkušenosti považuji za rozumější pořídit fialkám LED osvětlení s denní bílou barvou, popřípadě studenou bílou zkombinovat s teplou bílou, abyste navýšili poměr červené složky.

Je-li to možné, nevybírejte osvětlení jen na základě doporučené teploty chromatičnosti, ale prohlédněte si také spektrální graf daného výrobku, který vám poskytne přesnější informace o rozložení barevného spektra. Teplota chromatičnosti vás informuje pouze o tom, zda bude osvětlení z hlediska potřeb člověka vhodnější do ložnice, nebo do pracovny, ale o intenzitě vlnových délek důležitých pro rostliny vám neřekne nic. Ideální osvětlení pro fialky by mělo vyzařovat plné spektrum barev včetně zelené a žluté složky. U domácích svítidel budou tyto dvě barvy zastoupeny vždy v dostatečném množství, poněvadž jsou nejlépe vnímány lidským zrakem. Zaměřte se proto na modré frekvence okolo 440-470 nm a ještě pozorněji na rozsah 630-680 nm v červené oblasti, které jsou zásadní pro rostliny, ale u domácího osvětlení nemusí vždy dosahovat potřebných intenzit. Porovnejte grafy několika různých výrobků a vyberte ten, který bude ve zmíněných oblastech dosahovat nejlepších výsledků (pochopitelně s ohledem na vaše finanční možnosti).

Málokterý prodejce zveřejňuje spektrální grafy na svých webových stránkách, ale seriózní výrobce vám je zašle na vyžádání e-mailem. Pokud odmítne, tak se nákupu raději vyhněte – kupovali byste zajíce v pytli. Vyplatí se mít představu o spektrálním složení světla. V případě, že by osvětlení fialkám nevyhovovalo, můžete ho doplnit nebo zcela nahradit jiným modelem s odlišnými parametry. Nestane se vám, že nechtěně koupíte stejně nevyhovující osvětlení. Dávejte si také pozor na pochybné nabídky svítidel z Amazonu, Aliexpressu a podobných obchodů, kde jsou často nabízeny výrobky s fantastickými parametry, které se při reálném měření ukázaly jako falešné.

Příklady rozdílného spektrálního složení LED ve variantě denní bílá

Na obrázcích jsou znázorněny spektrální křivky tří náhodně vybraných LED pásků prodávaných pod označením denní bílá. Všechny varianty mají opět vysokou intenzitu důležité modré složky a v porovnání se studenou bílou vyzařují všeobecně více červené složky. Když se ovšem na křivky zadíváte pozorněji, zejména na klíčovou oblast 630 a 660 nm, uvědomíte si, že jsou mezi výrobky podstatné rozdíly. Z hlediska účinnosti je nejlepší varianta C, která má navíc malý přesah do dalece červené a celkově se nejvíce přibližuje přirozenému světlu.

Varianty A a C jsou praktickou ukázkou toho, proč svítidla se shodnou teplotou chromatičnosti (v našem případě 4200 K a 4140 K) mohou přinášet rozdílné pěstební výsledky. Záleží na intenzitě vlnových délek u každého výrobku, nikoliv na všeobecném údaji o teplotě chromatičnosti.

Vliv spektrálního složení na růst afrických fialek

Červená složka (zejména v oblasti 630 až 660 nm) stimuluje celkový růst, podporuje prodlužování stonků a řapíků, pozitivně ovlivňuje celý reprodukční cyklus.

Modrá složka (především v oblasti 450 až 460 nm) naopak zabraňuje přílišnému vytahování rostlin do výšky, udržuje kompaktní tvar růžice, ovlivňuje tloušťku listů a podporuje větvení stonků (odnožování).

Zatímco my lidé vnímáme světlo především z hlediska jeho intenzity – potřebujeme vidět na práci a pohybovat se po setmění v místnosti, pro rostliny znamená mnohem víc. Když pomineme fakt, že světlo je hnacím motorem fotosyntézy, tak jednotlivé vlnové délky ovliňují také výsledný tvar rostlin. Pokud se výběrem osvětlení netrefíte do jejich požadavků, neznamená to, že by vám uhynuly, ale mohou se u nich vyskytnout růstové poruchy.

V současné době se u fialek nejčastěji setkáváme s přehnaně kompaktním, někdy až zakrnělým růstem, jehož příčinou bývá vysoký poměr modré složky vůči červené. Projevy lze zaměnit za nerovnováhu pH substrátu nebo přehnojení. Mezi typické projevy patří zmenšující se růžice, zhuštěné srdíčko, krátké řapíky listů, tvrdé a zároveň křehké listy, výraznější prošívání listové plochy nebo stočené okraje listů. Převislé kultivary (trailery) sice dobře odnožují, ale mívají krátké stonky a tvoří tak neprostupná houští. Některé kultivary fialek reagují vzpřímeným růstem listů. Používáte-li studené LED pásky a pozorujete zmíněné příznaky, nabízí se jako řešení dokoupení osvětlení s teplejším odstínem, nebo přesunutí regálu blíže k oknu s přirozeným světlem.

Nevhodné je dlouhodobé používání svítidla pouze s teplou barvou, tedy s výrazným zastoupením červené složky a nízkou intenzitou modré složky. Rostliny jsou potom slabé a vytáhlé, rostou pomalu a trpí chorobami.

Rostlina pěstovaná pod studeným LED páskem s nízkou intenzitou červené složky vykazuje známky růstové poruchy.

Vysoký poměr modré složky k červené má za následek zakrňování srdíčka, zkracování řapíků a křehnutí listů.

Po doplnění teplejšího pásku (označeno červeně) je patrné viditelné zlepšení tvaru a velikosti listů. Modře označené jsou listy pěstované pod studeným osvětlením.

Fialky pěstované pod kombinovaným spektrem mají velké a ploché listy, které již nejsou tolik lámavé. Modře označené listy rostly pod studeným osvětlením.

Část druhá: Kolik světla potřebují rostliny?

Od barevného spektra se přesuneme k další kapitolce, která je z pohledu rostlin a jejich pěstitelů neméně významná: budeme se věnovat množství světla. Poněvadž je celá problematika poměrně náročná, zmíním se jen o nejdůležitějších pojmech a metodách výpočtů. Informace jsou uvedeny spíše pro zajímavost, většina hobby fialkářů je nevyužije a k úspěšnému pěstování ani nepotřebuje.

Jak se měří světlo pro rostliny?

V minulosti se svítivost žárovek udávala ve wattech (W), coby jednotce spotřeby elektrické energie. S nástupem úsporného LED osvětlení, které vyprodukuje stejné množství světla při mnohonásobně nižší spotřebě energie, se od wattů upustilo a začala se používat nová jednotka světelného toku – lumeny (lm). S touto jednotkou se běžně setkáte na obalech svítidel a společně s luxy na ni můžete narazit také v příručkách o pěstování rostlin. Přestože mnohé tabulky uvádějí, kolik lumenů by mělo svítidlo vyzařovat, nebo kolik luxů by mělo na rostliny dopadat, dnes už díky pokročilému výzkumu víme, že tyto jednotky nejsou z pohledu rostlin natolik důležité, abychom na nich za každou cenu lpěli. Rostliny a lidé totiž vnímají světlo odlišně. Lumeny nás informují o množství světla, které světelný zdroj vyzařuje ve vztahu k lidskému zraku. Čím více lumenů žárovka vyzařuje, tím intenzivněji dokáže osvětlit daný prostor z hlediska potřeb člověka. Z lumenů nicméně nevyčteme, kolik světla rostlina skutečně využije k fotosyntéze a dalším fyziologickým procesům. Neřekne vám to ani luxmetr a jemu podobné aplikace v mobilních telefonech, které jsou navrženy tak, aby měřily světlo podobně jako lidské oko s důrazem na zeleno-žlutou část spektra.

Každý světelný zdroj, ať už je to Slunce, žárovka nebo plamen svíčky, vyzařují fotony, které nesou určité množství světelné energie. Fotony, které mohou rostliny použít pro fotosyntézu, označujeme jako fotosynteticky aktivní fotony a nacházejí se v oblasti PAR v přibližném rozsahu vlnových délek 400 až 700 nm. Při výběru a instalaci osvětlení pro rostliny se obvykle sledují tři základní parametry:

kolik fotosynteticky aktivních fotonů vyzařuje svítidlo (PPF)
kolik fotosynteticky aktivních fotonů dopadne na rostlinu (PPFD)
kolik fotosynteticky aktivních fotonů dopadne na rostlinu v průběhu celého dne (DLI)

1. Fotosyntetický tok fotonů

Základním parametrem je fotosyntetický tok fotonů (PPF), který se udává v mikromolech za sekundu (μmol·s^-1) a popisuje, kolik fotosynteticky aktivních fotonů vyzařuje svítidlo každou sekundu. Samotné PPF vám ovšem neřekne, kolik vyzářeného světla skutečně dopadne na rostliny. Záleží na tom, v jaké vzdálenosti se osvětlení nachází, v jakém úhlu dopadá světlo na listy i jaká je odrazivost světla od okolních ploch.

2. Hustota fotosyntetického toku fotonů

Z pohledu rostlin je proto důležitějším parametrem hustota fotosyntetického toku fotonů (PPFD), která se měří v mikromolech na metr čtvereční za sekundu (μmol·m^–2·s^–1) a říká, kolik fotosynteticky aktivních fotonů dopadne na určité místo pěstební plochy za jednu sekundu. Jinými slovy udává, jaká je intenzita světla v konkrétním místě police nebo v koruně rostliny, nikoliv u světelného zdroje. Čím více je osvětlení vzdáleno od měřeného bodu, tím nižší je naměřená hodnota PPFD. Typická intenzita denního světla ve venkovním prostředí se pohybuje v rozpětí 200 až 2000 μmol·m^–2·s^–1. Každá rostlina má na světlo jiné požadavky v závislosti na prostředí, ve kterém žije. Nenáročné druhy zvyklé žít ve stínu pod korunami stromů si vystačí s 30 až 100 μmol·m^–2·s^–1, zatímco plodící rostliny budou vyžadovat i desetinásobek.

Fiktivní ukázka poklesu intenzity světla se zvětšující se vzdáleností lampy od rostliny. Při každém zdvojnásobení vzdálenosti se intenzita světla sníží na čtvrtinu.

Výkonná zářivka umístěná v těsné blízkosti rostlin může způsobit jejich přesvícení, když ale zavěsíte stejnou zářivku o 30 cm výše, může už být osvětlení nedostatečné.

Pokud se vám zdá, že je vaše osvětlení příliš silné, nebo naopak slabé, není nutné světla nahrazovat jinými. Pokud vám to dovolí konstrukce regálu, stačí zvýšit nebo snížit rozestupy mezi policemi.

Africké fialky rostou v přirozených podmínkách deštných pralesů pod světelnou intenzitou okolo 100 až 150 μmol·m^–2·s^–1. V domácím prostředí, kde panuje rozdílné klima, se doporučuje hodnoty snížit na rozsah 40 až 100 μmol·m^–2·s^–1, přičemž jako optimální se jeví 80 μmol·m^–2·s^–1. Hodnoty nad 150 μmol·m^–2·s^–1vedou zpravidla k přesvícení a poškození rostlin. V podmínkách skleníkových farem budou nároky opět mírně odlišné.

Když znáte orientační požadavky svých rostlin na PPFD, můžete se poohlédnout po takovém osvětlení, které bude rostlinám vyhovovat, a nebude je stresovat nadbytkem či nedostatkem světla. Problém je, že u domácích svítidel údaj o PPFD nenajdete, protože pro potřeby lidského zraku je zcela nepotřebný. S hodnotami PPFD se prozatím setkáte jen u ryze pěstebního osvětlení. Pokud byste se rozhodli investovat do pěstebních lamp, tak součástí kvalitních výrobků bývá tzv. PPFD mapa, která zobrazuje hodnoty PPFD nejen v předem definovaných vzdálenostech od rostlin, ale i na celé pěstební ploše (na okrajích police je PPFD vždy o něco nižší, než kolmo pod svítidlem). Tyto informace pak můžete zužitkovat při rozmísťování sazenic s rozdílnými požadavky na intenzitu světla. S přesnými hodnotami PPFD od výrobce se dá pracovat především v uzavřených pěstebních komorách. Při pěstování v otevřených policových regálech, kde část světla uniká do prostoru a naopak určité množství světla dopadá na rostliny od oken, mohou být reálné hodnoty na policích odlišné.

Pokud byste si chtěli ze zvědavosti přeměřit PPFD u stávajícího osvětlení, tak je to docela problém. Přístroj zvaný spektrofotometr (nebo PAR metr), který slouží k přesnému měření PPFD, je převelice drahý; ten si běžný pěstitel fialek domů nepořídí. V některých growshopech lze přístroj alespoň na pár dní vypůjčit. Existují také aplikace pro mobilní telefony, které údajně měří úrovně PPFD. Na YouTube lze najít videa, která ukazují, že některé aplikace poskytují téměř shodné výsledky jako profesionální PAR metry. Těžko ale posoudit, zda se můžeme na tato videa a aplikace spolehnout, protože komentáře některých uživatelů, kteří mají možnost srovnávat naměřené hodnoty, nejsou vždy jen pozitivní. Já jsem to ze zvědavosti zkusila a aplikace mi pokaždé ukázala stejné PPFD, přestože jsem měřila pod různými druhy osvětlení (PPFD by tedy mělo být rozdílné). Asi záleží na typu mobilního telefonu, ale pro jistotu je lepší brát naměřené hodnoty s rezervou. Zatímco u náročných plodin s vysokými požadavky na PPFD nezpůsobí drobné odchylky žádnou katastrofu, u fialek mohou zkreslené výsledky vést k předimenzování soustavy a poškození rostlin.

Hodnota PPF je součtem všech fotonů, které lampa vyzařuje v rozmezí vlnových délek 400-700 nm. Dvě různá svítidla tak mohou vykazovat stejnou hodnotu PPF (vyzařovat stejné množství fotonů), ale při rozdílném složení barevného spektra bude každé z nich ovlivňovat rostlinu jiným způsobem.

3. Denní světelný integrál

Hodnota PPFD vám poskytuje údaj o množství světla dopadajícího na povrch rostliny v daném okamžiku, ale většinou potřebujete znát také množství světla, které dostane rostlina v průběhu celého dne. Jinými slovy se jedná o tradiční otázku Jak dlouho nechat světla zapnutá? Do hry tak vstupuje třetí důležitý parametr a tím je denní světelný integrál (DLI). Vyjadřuje se v jednotkách molů na metr čtvereční za den (mol·m^-2·d^-1) a udává celkový počet fotonů dopadajících na rostlinu za jeden den. Čím delší čas necháte světla zapnutá, tím více světla rostliny absorbují. Každá rostlina má opět své vlastní požadavky na denní množství světla. Zatímco kapradiny ze stinných lesů si vystačí s DLI v rozmezí 4-6, náročné konopí dosahuje optimálních výnosů při DLI okolo 45-60. Pokud víte, jaké DLI preferují vaše rostliny, můžete nastavit sestavu tak, aby dodávala rostlinám požadované množství světla, aniž byste je vystavili riziku přesvícení nebo naopak nedostatku světla.

Pro zjištění DLI není potřeba provádět žádná měření přístroji. Pokud znáte hodnotu PPFD v úrovni listové růžice, můžete si DLI snadno vypočítat. Hodnotu PPFD vynásobíte počtem osvitových hodin v sekundách (hodina má 3600 sekund, proto vynásobíte počet hodin číslem 3600) a nakonec to celé vydělíte 1 000 000 (1 mol = 1 000 000 mikromolů).

DLI (mol·m^-2·d^-1) = PPFD (μmol·m^–2·s^–1) x počet osvitových hodin x 3600 / 1 000 000

Zkusíme si uvést konkrétní příklady pro africké fialky a zužitkovat informace, které již máme k dispozici. Víme, že hodnota PPFD pro africké fialky by se měla v úrovni listové plochy pohybovat v rozmezí 40 až 100, ideálně pak okolo hodnoty 80. U spolehlivého prodejce pořídíme nepříliš silná svítidla, která zavěsíme do takové vzdálenosti od rostlin, abychom dosáhli námi požadované úrovně PPFD (s tím nám musí pomoci PPFD mapa od výrobce, nebo PAR metr vypůjčený z growshopu). Stanovíme počet osvitových hodin a zkusíme vypočítat, zda je výsledné DLI (celkové množství světla za den) v souladu s požadavky afrických fialek.

Minimální DLI pro africké fialky v domácím prostředí je na úrovni 2, optimální 4 a maximální 6.

Příklad 1: pokud je hodnota PPFD v úrovni listové růžice 40 a osvětlení zapneme na 14 hodin denně, tak se DLI rovná 2,016 (DLI = 40 x 14 x 3600 / 1000000 = 2,016). Minimální požadavky na DLI jsou splněny, ovšem růst fialek nemusí být z důvodu nízké hodnoty PPFD tak efektivní.
Příklad 2: pokud bude hodnota PPFD 80 a osvětlení zapneme na 12 hodin denně, tak se DLI rovná 3,456 (DLI = 80 x 12 x 3600 / 1000000 = 3,456). Je zřejmé, že snížením vzdálenosti poskytneme fialkám větší přísun světla a ještě ušetříme za energii, protože dobu svícení zkrátíme o dvě hodiny.
Příklad 3: pokud bude hodnota PPFD 100 a osvětlení zapneme na 10 hodin denně, tak se DLI rovná 3,6 (DLI = 100 x 10 x 3600 / 1000000 = 3,6). Tato varianta je nejúspornější a z uvedených příkladů poskytuje fialkám nejoptimálnější DLI. Ovšem PPFD na úrovni 100 už může některé kultivary stresovat.

S různými obměnami si můžete hrát a počítat donekonečna. Možná vás napadlo, proč se ve všech příkladech spokojím s hodnotou DLI nižší než 4, která je uváděna jako optimální. Je to proto, že většina fialkářů má regály umístěné v pokoji s denním světlem a v blízkosti okna, takže celkové DLI ještě poroste.

Světelný zdroj s hodnotou PPFD 80 μmol·m^–2·s^–1 a svítící 10 hodin denně dodá rostlině stejné DLI jako světelný zdroj s PPFD 160 μmol·m^–2·s^–1 a svítící 5 hodin denně. Obojí dává DLI 2,88. Mějte však na paměti, že dodání stejného DLI za kratší dobu vyžaduje vyšší intenzitu světla. Překročíte-li hraniční PPFD dané rostliny, můžete ji poškodit.

Pokud neuvažujete o speciálních pěstebních svítidlech a spokojíte se s běžným domácím LED osvětlením, tak na zmíněné výpočty úplně zapomeňte a žádným PPFD ani DLI se nezabývejte. V parametrech výrobku ho nenajdete a bez speciálního přístroje nezměříte. Nezbývá, než postupovat stejně jako všichni fialkáři - experimentovat s počtem svítidel, jejich vzdáleností a délkou svícení, přičemž můžete vycházet ze zkušeností druhých.

Část třetí: Praktické tipy na nákup

V této části se pokusím shrnout podstatné informace, které byste měli zvážit před nákupem osvětlení. Budu se věnovat výhradně domácím LED páskům, s nimiž mám osobní zkušenost, a které jsou pro většinu pěstitelů plně dostačující. Tipy na nákup podlinkových zářivek vám dát nemohu, nové modely nemám vyzkoušené. Popíši vám, jak jsem vyřešila osvětlení ve své pěstírně. Můžete se nechat inspirovat, ale upozorňuji, že se nejedná o dokonalé řešení. Je potřeba ho chápat jako podpůrné osvětlení v místnostech s denním světlem. Výhodou jsou ovšem nízké pořizovací a zejména pak provozní náklady.

Voděodolnost pásků

Před nákupem pásků si promyslete, z jakého materiálu budete mít vyrobeny police. Existují totiž dva typy pásků: nechráněné a voděodolné. Nechráněné pásky jsou vhodné k dlouhodobému dennímu svícení a nevadí jim ani vzdušná vlhkost okolo 65%. Nehodí se však pro instalaci na laťkových či drátěných regálech, kde je zvýšené riziko polití pásků vodou při zalévání. Voděodolné pásky jsou zalité v silikonu, čímž jsou chráněny před účinky vody, ale vzhledem k horšímu odvodu vyzařovaného tepla je nelze používat pro více než 6-hodinový provoz. Řešením je zapojit sestavu do spínacích hodin a v průběhu svícení nastavit alespoň půlhodinovou pauzu. Já používám nechráněné pásky, protože mám police z pevných lamino desek.

Světelný tok pásků

Pokud jde o svítivost pásků, tak ty domácí nelze prozatím vybírat podle úrovní PPFD, takže se musíme spokojit jen s informací o lumenech. Pro fialky se běžně používají vysoce svítivé pásky s příkonem 12 W/m a světelným tokem okolo 1000 až 1100 lm/m. Tyto pásky musíte instalovat na kovové regály nebo do hliníkových lišt, aby se čipy nepřehřívaly a zachovaly si svou maximální životnost. Navíc k nim potřebujete výkonnější a dražší napájecí zdroj. U většího množství regálů se to může prodražit, ale kdo má dostatek financí, nechť si je určitě pořídí.

Méně starostí budete mít s pásky se standardní svítivostí o příkonu 4,8 W/m, které není nutné lepit na chladivý podklad. Protože se jedná o dekorační osvětlení, nemusí jejich spektrum zcela odpovídat požadavkům rostlin. Doporučila bych je v případě, kdy regál stojí v dosahu okna a má sloužit jako prodloužený parapet. Na druhou stranu, právě tyto LED pásky stály u zrodu mého fialkaření a na některých policích je mám dodnes. Dobře pod nimi rostou miminka, která nepotřebují velkou intenzitu světla a tolerují případnou nedokonalost spektra. Dříve než si pásky objednáte, pročtěte si jejich specifikaci. V mnoha obchodech jsou totiž nabízeny čínské pásky ve variantě economy, které jsou osazeny levnými čipy vyznačujícími se nízkou svítivostí (okolo 200 lm/m). S nimi sice osvětlíte vitrínu s porcelánem, ale pro pěstování fialek se nehodí. Rozumná svítivost standardních pásků by se měla pohybovat okolo 450 až 500 lm/m, někdy bývají označeny jako SQ (super quality).

LED pásky se vždy lepí ve dvou a více řadách pro zajištění rovnoměrného osvětlení police. Přestože nám lumeny neposkytují relevantní informace o množství světla pro rostliny, z hlediska praxe se osvědčilo používat sestavu, která na dané polici vyzařuje okolo 1500-2500 lm/m (při běžné hloubce police 40-50 cm a vzdálenosti růžice od zdroje světla 15-25 cm). Američtí pěstitelé zpravidla instalují osvětlení o světelném toku 3600 lm, ale jejich regály mívají větší rozestupy mezi policemi. Navíc používají převážně trubicová svítidla, nikoliv prosté LED pásky, takže část světla unikne kvůli většímu vyzařovacímu úhlu do prostoru a část ještě odfiltruje kryt trubice.

Konkrétní tipy na pásky, které lze použít pro fialky

Když jsem před mnoha lety začala pěstovat pod umělým osvětlením, nevěděla jsem nic o fotonech a významu barevného spektra. Poněvadž jsem měla hluboko do kapsy, zakoupila jsem po vzoru jiné pěstitelky obyčejné LED pásky, regály umístila poblíž oken a ejhle – fungovalo to! Postupem času, jak se měnila velikost regálu nebo jeho umístění, bylo potřeba provést v sestavě určité změny, například zvýšit množství pásků nebo doplnit odlišné spektrum pro podporu kvetení a srovnání růstu. Abych byla upřímná, vše se odehrávalo metodou pokus omyl. Ani dnes nemám ponětí, kolik světla na mé fialky dopadá, nemám možnost to změřit. Více než teoretické výpočty je pro mne důležitý výsledek. Sleduji své rostliny a snažím se porozumět signálům, které vysílají.

Pro zajištění rovnoměrného rozložení světla je rozumné nalepit více řad slabších pásků než jeden extra výkonný doprostřed. Při použití jednoho pásku může být intenzita světla uprostřed police vysoká, zatímco okraje police mohou být osvětleny málo.

T-LED – standardní pásky 4,8 W/m – nejnižší pořizovací a provozní náklady, rozumné spektrum. Vhodné pro regály umístěné v dosahu okna. Na polici hlubokou 30 až 40 cm (při vzdálenosti růžice 15 až 25 cm) doporučuji nalepit 3 řady pásků (dva studené bílé na okraj a jeden teplý bílý doprostřed). Při hloubce police 50 až 60 cm nalepte 4 řady pásků, spektrum opět střídavě kombinujte.

T-LED – vysoce svítivé pásky 12 W/m – vyšší pořizovací náklady, ve variantě denní bílá nadprůměrné spektrum s vysokou intenzitou v oblasti 660 nm (důležitá pro kvetení), vysoké CRI (barvy fialek jsou krásně syté). Není nutné, aby regál stál v blízkosti okna, ale přístup denního světla je výhodou. Na polici hlubokou 40 cm (při vzdálenosti růžice 15 až 25 cm) stačí nalepit 2 řady pásků (varianta denní bílá). Při hloubce 50 až 60 cm nalepte 3 řady pásků. U tohoto modelu spektrum nekombinuji.

Signcomplex – vysoce svítivé pásky 14,4 W/m – vysoké pořizovací náklady, ve variantě denní bílá vynikající spektrum s vysokými intenzitami v celé oblasti 630 až 700 nm, vysoké CRI. Není nutné, aby regál stál v blízkosti okna. Na polici hlubokou 40 cm (při vzdálenosti růžice 15 až 25 cm) stačí nalepit 2 řady pásků. Při hloubce 50 až 60 cm nalepte 3 řady pásků. Tento model nemám osobně vyzkoušený vzhledem k jeho ceně, ale rozhodně se jedná o dobrou imitaci přirozeného světla.

Kolik hodin denně by měla být světla zapnutá?

Zmíněné LED pásky by měly svítit na fialky okolo 9 až 10 hodin denně. Pokud se regál nachází v dosahu okna, můžete dobu svícení o několik hodin zkrátit. Jestliže je regál umístěn v tmavém pokoji bez dosahu denního světla, můžete dobu svícení prodloužit. Časem sami poznáte podle signálů rostlin, zda svítíte málo nebo příliš. Jak to poznáte? Když budou fialky růst extrémně pomalu, pokvetou jen zřídka a nalepí se na ně kdejaký neduh, trpí nedostatkem světla. Pokud na konci dne pozorujete vybledlé spodní listy, které mají ráno před zapnutím světel opět standardní barvu, svítíte příliš dlouho. V každém případě začněte po instalaci s kratší dobou svícení, například jen 7 hodin denně a každý měsíc přidávejte půlhodinku navíc. Fialky si musí na umělé osvětlení přivyknout. Na noc osvětlení vypínejte, dodržujte běžný rytmus den a noc.

Vřele doporučuji zapojit osvětlení do automatického spínače. Jedná se o investici do 300 Kč, která vám ušetří mnoho starostí. Dříve jsem osvětlení zapínala a vypínala ručně podle toho, kdy jsem odjížděla do práce a kdy se vracela domů. Občas se svícení protáhlo na 13 hodin denně. Problém představovalo také nevhodné načasování. V zimním období jsem zapínala světla v 6 hodin ráno, kdy měly fialky ještě hlubokou půlnoc, a náhlá intenzita světla narušovala jejich biorytmus. Nyní se pomocí spínacích hodin zapíná osvětlení v 8 hodin ráno, tedy až po rozednění. Po 5 hodinách provozu se osvětlení na 30 minut vypíná, aby pásky vychladly a nezkracovala se jejich životnost. Po přestávce se světla automaticky zapínají na zbývající 4 hodiny.

Jak vybrat napájecí zdroj?

Abyste mohli pásky zprovoznit, je nutné pořídit napájecí zdroj neboli trafo. Pokud je LED pásek určen pro 12 V, musíte pořídit zdroj se stejným napětím, tedy 12 V. Pokud byste objednali pásky se vstupním napětím 24 V, musíte koupit také 24V zdroj.

Existují tři základní typy zdrojů:

zásuvkový – vzhledově připomíná zdrojový kabel od notebooku
vnitřní nebo průmyslový – krabička z děrovaného plechu pro lepší odvod tepla
voděodolný – vhodný do vlhkých prostor

Já jsem zpočátku používala zásuvková trafa, ale protože se po půl roce dlouhodobého svícení začala přehřívat, přešla jsem raději na vnitřní. Ta fungují spolehlivě již mnoho let. Zdroje mám umístěny na horních policích mimo kontakt s vodou, proto nepoužívám voděodolné. A jak silný zdroj vlastně potřebujete? Pro dlouhodobý denní provoz je nutné zvolit zdroj s dostatečně vysokým výkonem. Ve specifikaci každého LED pásku je uveden jeho příkon ve wattech na metr (například 4.8 W/m, 12 W/m, 24 W/m). Tento příkon vynásobte celkovou délkou pásku zapojeného do zdroje, čímž získáte požadovaný výkon. K výsledné hodnotě připočtete vždy rezervu 20-30 %. Tak budete mít jistotu, že zdroj nebude přetížen a zachová si svou životnost.

Příklad výpočtu vhodného napájecího zdroje

Použijete pásky s udaným příkonem 12 W / metr. Máte 5-patrový regál s délkou polic 80 cm. Na každou polici nalepíte 2 řady pásků. Celkově tedy na jeden regál nalepíte 8 m pásku.

Vynásobíte příkon pásku 12 W x celková délka pásku 8 m, což je 96 W

V obchodech se prodávají 100W zdroje, ale ty jsou ve vašem případě nevhodné, jelikož nemají dostatečnou rezervu. Proto výsledek vynásobte x 1,2 (rezerva 20 %) nebo x 1,3 (rezerva 30 %).

96 W x 1,2 = 115,2 W / nebo / 96 W x 1,3 = 124,8 W

Příklad zapojení tří pásků na polici a jejich zapojení do dvou napájecích zdrojů.

Ve vašem případě musíte zakoupit zdroj s minimálním výkonem 120 W. Samozřejmě není nutné zapojit všechny pásky do jediného zdroje. Vlastně je i rozumnější pořídit dva zdroje, protože v případě poruchy vám nezhasne celý regál, ale jen jeho polovina. V takovém případě si spočítáte výkon pro tři police (12 W x 4,8 m = 57,6 W) a pro zbylé dvě police (12 W x 3,2 m = 38,4 W). Ke každému výsledku připočtete vhodné rezervy. Pro osvětlení tří polic bude zapotřebí zdroj s výkonem 75 W a pro osvětlení dvou polic postačí zdroj s výkonem 60 W.

Z vlastní zkušenosti doporučuji nešetřit a rovnou zakoupit výkonnější zdroje, klidně i s rezervou nad 50 %. Může se stát, že v budoucnu přidáte do regálu další polici, nebo vyměníte LED pásky za jiný model s vyšším příkonem, a rázem vám nebudou zdroje stačit.

Orientační vzdálenost mezi policemi (x) vypočítáte tak, že k výšce rostliny v úrovni jejího srdíčka (y) připočtete cca 20 cm (vzdálenost od srdíčka k LED páskům). Neřešte, zda je jedna rostlina o trochu vyšší než druhá, pracujte s průměrnými údaji.

Rozestupy polic a tím i vzdálenost rostlin od zdroje světla si můžete z důvodu snazší obsluhy rostlin zvětšit. Pamatujte však na to, že při velkých rozestupech polic (např. 45 cm) bude potřeba zvýšit také intenzitu světla (tzn. pořídit výkonnější osvětlení / navýšit počet LED pásků / navýšit počet osvitových hodin).

Plánování a montáž regálu

Velikost regálu je limitována jen vaším prostorem v domácnosti. Čím delší police zvolíte, tím lépe. V úzkých skříňových regálech s pevnými bočnicemi špatně cirkuluje vzduch a také máte jen málo možností s fialkami hýbat. Brzy zjistíte, že jedné odrůdě se daří lépe uprostřed, druhé na okraji a v případě krátkých polic nejsou velké přesuny možné. Pokud máte možnost stávající nábytek přeorganizovat a získat místo pro alespoň 100 cm dlouhý regál, určitě ji využijte. Já mám nyní regály tři, jeden je dlouhý 190 cm, druhý 145 cm a třetí 100 cm. Tento luxus si mohu dovolit díky samostatné pěstírně, ale v předchozím bydlišti jsem se musela spokojit s krátkou poličkou zavěšenou nad postelí. Pokud jde o hloubku regálu, tak doporučuji rozmezí 40 až 50 cm, což vystačí na dvě až tři řady standardů nebo čtyři řady miniatur. Já mám nyní regály hluboké 60 cm a jsem spokojená, ale pro někoho může být obtížné manipulovat s rostlinami v zadních řadách police. Celková výška regálu pak obvykle nepřesahuje 200 cm. Vyšší regály jsou nepraktické. Horní police bývá špatně přístupná a mimo dosah očí, takže se tam neumisťují kvetoucí rostliny, kterými se chcete kochat, nýbrž mladé sazenice v pařeništích, které stačí zkontrolovat jednou za týden.

Výškové rozestupy mezi policemi se odvíjejí od velikosti pěstovaných rostlin, způsobu zálivky a typu svítidla. Pokud budete pořizovat stejné LED pásky jako já, doporučuji rozmístit police tak, aby se osvětlení nacházelo ve vzdálenosti okolo 20 cm nad korunami rostlin. To vám s trochou opatrnosti dovolí obstarávat rostliny i v zadních řadách police, aniž byste museli dávat celou přední řadu stranou (občasnému posunutí některého květináčku se ovšem nevyhnete). Pro standardy zalévané ručně vychází rozestupy polic na 30-35 cm, nižším miniaturám stačí rozestup 25-30 cm. Při pěstování ve vyšších nádobách na knotech nebo pod zářivkami budou celkové rozestupy o pár centimetrů větší. Než začnete plánovat stavbu regálu, umístěte několik řad fialek do jakékoliv policové skříně a vyzkoušejte si v reálu, jaké rozestupy jsou pro vaše pohodlí a obsluhu fialek optimální.

Můj regál:

patro – 28 cm (pro boxy s miminy, mimo dosah očí)
patro – 33 cm (pro standardy i miniatury současně, kochací zóna)
patro – 33 cm (pro standardy i miniatury současně, kochací zóna)
patro – 33 cm (pro standardy i miniatury současně, kochací zóna)
patro – 28 cm (pro boxy s miminy, mimo dosah očí)

Kochací zóny v mých regálech mají shodné rozestupy polic, a to univerzálních 33 cm. Občas mám více standardů, jindy převládají miniatury, a tak mohu rostliny v případě potřeby přesouvat. Díky tomu využiji každé volné místo, aniž bych musela řešit, že se standardy do nízkých polic určených jen pro miniatury nevejdou. Mladé sazenice přibližuji ke zdroji světla tak, že pařeniště umístím na podstavec.

Někteří pěstitelé doporučují umístit miniatury mnohem blíže k osvětlení než standardy a rovněž jim prodloužit dobu svícení. Já však nemám pocit, že by miniatury měly větší nároky na intenzitu osvětlení (PPFD) než standardy. Moje miniatury jsou naopak od zdroje světla vzdáleny více než standardy a řekla bych, že prospívají normálně. Co pěstitel, to jiná zkušenost.

Technologický postup montáže LED pásků zde popisovat nebudu, protože návodů je plný internet. Pokud návodům nerozumíte, svěřte instalaci odborníkům. Já jsem si všechny regály zprovoznila sama – od nastříhání a lepení pásků (základem je perfektně odmaštěný povrch), přes spojování kontaktů pájením až po zapojení vodičů do zdroje.

Co říci závěrem? Pamatujte, že jednotlivé odrůdy mají rozdílné nároky na kvalitu osvětlení, a že různí pěstitelé mohou se stejným typem svítidla dosahovat odlišných výsledků. Bylo by krásné přijít do obchodu, zakoupit doporučený typ svítidla, namontovat ho na polici v předepsané vzdálenosti od rostlin a následně se jen těšit z jejich bujného růstu. Bohužel to tak nefunguje. Nezapomínejte, že světlo je hlavním, nikoliv jediným faktorem ovlivňujícím růst rostlin. Nějakou dobu potrvá, než si fialky přivyknou na umělé světlo a než doladíte pěstební podmínky. Nikdy se ale nezavděčíte všem fialkám. Buď můžete ve sbírce udržovat kultivary, které jsou s vaší instalací osvětlení spokojené, nebo můžete pásky či trubice na policích různě nakombinovat, abyste měli možnost fialky přesouvat pod teplejší či chladnější část spektra podle toho, kde se jim daří lépe. Buďte trpěliví a odměna vás nemine.