Velikosti a růstové formy fialek

Většina kultivarů afrických fialek tvoří přízemní růžici. Snahou pěstitelů je udržovat kulatý tvar růžice s jedním růstovým vrcholem a pravidelně poskládanými listy ve dvou a více řadách. Nesázíme více rostlin do jednoho květináče, fialky ocení volný prostor, jedině tak mohou naplno rozvinout svůj potenciál a krásu. Kromě kultivarů tvořících přízemní růžici existují ještě tzv. trailery, které mají bohatě větvený habitus zděděný od původních druhů saintpaulií.

Dělení fialek podle velikosti

Fialky tvořící jednu přízemní růžici můžeme podle průměru rozdělit do čtyř kategorií. Fialky, které znáte z běžných květinářství, patří do kategorie standard a při dobrých pěstebních podmínkách dosahují průměru růžice od 20 do 40 cm. Čím dál oblíbenější jsou mezi pěstiteli miniatury a polominiatury, dosahující maximální velikosti 20 cm. Obří kultivary, large, jsou spíše ojedinělé a pěstiteli nepříliš vyhledávané. Kategorii stanovuje vždy jen šlechtitel po dlouhém prověřování vlastností své rostliny a tento údaj musí být součástí oficiálního popisu při registraci kultivaru. Určitě nemůžete kategorii sami odhadovat podle toho, jak vám fialka roste doma. Je-li je například váš standard o něco drobnější vlivem pěstebních podmínek, nemůžete ho označit jako miniaturu.

Český název

Anglický název

Průměr růžice dle AVSA

miniatura

miniature

od 6 do 15 cm

polominiatura

semiminiature

od 15 do 20 cm

standard

standard

od 20 do 40 cm

velká

large

více než 40 cm

Srovnání menšího standardu se dvěma miniaturami.

Miniatura Persian Princess o průměru 7 cm a standard SM-Unikum o průměru 32 cm. Celá miniatura je stejně velká jako jediný list standardní fialky.

Kde se vzaly miniaturní fialky?

Historický vývoj miniaturních kultivarů nebyl dosud řádně objasněn. Mezi přírodními druhy fialek existuje několik druhů malého vzrůstu, které mohly v minulosti posloužit jako zdroj genetického materiálu. Nejpravděpodobnějším kandidátem na praotce miniaturních fialek je S. shumensis. Často citovaná S. pusilla předchůdcem dnešních miniatur zcela jistě není, poněvadž se nikdy nenacházela ve volných sbírkách pěstitelů.

Kromě oficiálních kategorií existuje ještě jedna neoficiální kategorie, mikrominiatura. Lístky této extrémně malé miniatury měří do délky jen 0,6 – 1,3 cm a průměr celé růžice většinou nepřesahuje 6 cm. Pěstujeme je v květináčích o průměru 4-5 cm. Mezi první a dosud nejznámější zástupce patří Teeny Bopper a Pip Squeak amerického šlechtitele Lyndona Lyona z přelomu 70. a 80. let 20. století.

Převislé fialky, trailery

Druhým typem růstové formy jsou trailery, které mají svůj původ v přírodních botanických druzích. Rozlišujeme dva typy trailerů. Převislé trailery produkují dlouhé výhonky s velkým množstvím rozetek. Rostou kaskádovitě dolů přes okraje květináče, proto se skvěle hodí do závěsných nádob. Jinou variantou jsou trailery keříčkovité (v angličtině označované jako semi-trailer), které mají kratší stonky a vytvářejí kompaktní keříky. Dobře vypadají v mělkých nádobách. Obě varianty vyžadují ke svému zdárnému růstu a bohatému kvetení dostatek světla a častější hnojení.

Český název

Anglický název

Délka listu dle AVSA

mikrominiatura

microminiature

od 0.6 do 1.3 cm

miniatura

miniature

od 1.3 do 2.5 cm

polominiatura

semiminiature

od 2.5 do 3.8 cm

standard

standard

od 3.8 do 5 cm

Trailery dělíme dle velikosti na standardy, polominiatury, miniatury a mikrominiatury. Standardních trailerů je poměrně málo, většina kultivarů dosahuje miniaturní a polominiaturní velikosti. Na rozdíl od běžných fialek však neměříme průměr růžice, nýbrž délku listové čepele. Pokud má rostlina vhodné podmínky, může být její celková velikost takřka neomezená. Opět platí zásada, že růstový typ (zda se jedná o růžici nebo trailer) určuje šlechtitel na základě znalostí své rostliny. To znamená, že ne každá fialka, která nám doma vytvoří odnože, může být pěstitelem označena jako trailer.

Převislý kultivar Dancin‘ Trail zhruba ve 12 měsících věku. Za dva roky z něj vyroste obří koule s desítkami růžic a stovkami lístečků.

Mezi první šlechtitele trailerů patřil Frank Tinari z Pensylvánie, který na konci 40. let 20. století provedl experimentální křížení mezi kultivarem Sailor Girl a botanickým plazivým druhem S. grotei. Ze stovek semenáčků byl pro budoucí šlechtění vybrán jen jeden kultivar, který byl pojmenován Tinari’s Wild Girl. Měl jednoduché světle modré květy a listy typu girl. Ačkoliv vytvářel boční výhonky, typický bohatě větvený trailer to ještě nebyl. Teprve zpětným křížením Tinari’s Wild Girl se S. grotei byl posílen růstový typ a vznikly převislé kultivary s většími květy a zajímavější škálou barev. V roce 1954 registroval Tinari prvních 6 trailerů u společnosti AVSA a zveřejnil je také ve svém nabídkovém katalogu. Ve stejném roce je představil na AVSA National Convention v St. Louis a očekával patřičný ohlas návštěvníků. K prezentaci svých výjimečných kultivarů si ale nemohl vybrat horší příležitost. V popředí zájmu návštěvníků se toho dne ocitly fialky s dosud nevídanými plnými růžovými květy, které na výstavě poprvé představil Lyndon Lyon. Tinariho trailery míjeli návštěvníci bez povšimnutí. Zklamaný Tinari přerušil po výstavě svou práci a vytyčil si jiné šlechtitelské cíle.

Nakonec to byl právě Lyndon Lyon, kdo vzbudil u pěstitelů zájem o trailery. Svůj šlechtitelský program zahájil v roce 1966 křížením běžných kultivarů s botanickým plazivým druhem S. grotei. V pozdějších letech získal také druh S. magungensis var. minima, který využíval ke šlechtění miniaturních trailerů. Mezi jeho nejznámější trailery patří Pixie Blue, registrovaný v roce 1974. V roce 1978 registroval Lyndonův přítel Harold Reinhardt také první panašované trailery. Jednalo se o Blue Star Lou a Pink Star Lou. Dnes je barevná i tvarová škála trailerů takřka neomezená.