Pěstování afrických fialek
Proč africká fialka nekvete?
Africké fialky si většina pěstitelů pořizuje pro jejich opakované a bohaté kvetení. Jsou to dlouhověké rostliny, které nám při dobré péči mohou dělat společnost i desítky let. Méně zkušeným pěstitelům se někdy nedaří přimět fialky ke kvetení a tak přemýšlejí, zda něco nedělají špatně. Občas se ukáže, že je potřeba dopřát rostlinám více času, proto si v úvodu řekneme, kdy můžeme u mladých rostlinek očekávat první poupátka a jak často vykvétají dospělé rostliny. Následně se podíváme na nejčastější příčiny vedoucí k tomu, že africké fialky delší dobu nekvetou.
Občas se první poupátko objeví již u malé sazeničky rostoucí z mateřského listu. Velký důvod k radosti to ovšem není, jelikož kvetení malou rostlinku značně vysiluje. Proto doporučuji poupata i navzdory velké lítosti odstranit a nechat miminko zesílit.
Kdy se mohu těšit na první poupátka?
Mladé sazenice vypěstované z listů zakládají první poupátka ve věku 6 až 15 měsíců. Některé kultivary jsou línější a první poupata utvářejí až ve dvou nebo třech letech, rozhodně se však nejedná o standardní situaci.
Jakmile v paždí listů spatříte miniaturní zárodky poupat o velikosti špendlíkových hlaviček, můžete se přibližně za 3 až 4 týdny těšit na rozvíjení prvních „průzkumných“ květů. U kultivarů s plnými nebo zkadeřenými květy se obrňte trpělivostí, rozvíjení poupat může trvat o něco déle. V plné kráse vydrží květy 2 až 4 týdny, poté začínají ztrácet sytost a uvadat. Výjimku tvoří kultivary s alespoň malým podílem zelené barvy na květech, které vydrží čerstvé i po dobu několika měsíců. Po období plného rozkvětu nastává kratší období odpočinku, kdy fialka nekvete vůbec, nebo vytváří květy jen sporadicky. Tato klidová fáze trvá zpravidla 1 až 3 měsíce. Pokud rostlina potřebuje přesadit, máte v tuto chvíli ideální příležitost. V opačném případě nemusíte podnikat žádná zvláštní opatření na podporu nového kvetení. Stačí dodržovat běžnou hygienu, zajistit dostatek světla a pravidelnou zálivku. Jakmile nastane vhodný čas, rostlina založí nová poupata a celý cyklus kvetení se zopakuje.
Kolikrát ročně kvete dospělá fialka?
Většina kultivarů afrických fialek vykvétá třikrát až čtyřikrát do roka. Interval mezi jednotlivými cykly kvetení se odvíjí zejména od poskytnuté péče, avšak neméně významnou roli hraje také genetická výbava. Některé odrůdy produkují menší počet květů průběžně po celý rok a zvolna přecházejí z jednoho cyklu kvetení do druhého, jiné rozvíjejí všechna poupata současně (vytvářejí bohatou čepici květů) a po odkvětu se na několik týdnů odmlčí.
Zbystřit byste měli ve chvíli, kdy od posledního kvetení uběhlo více než 6 měsíců. Někdy za dlouhou absencí stojí banální příčina, jindy může být důvod vážnější.
Když tu a tam pročítám různá diskuzní fóra s dotazem, jak přimět fialku ke kvetení, setkávám se s radami typu: ostříhejte listy / zalévejte jenom do misky / pořádně ji přihnojte. Z předešlé konverzace přitom nelze vyčíst, jakým způsobem je fialka pěstována, jak je stará, zda netrpí nějakou chorobou apod. Střílí se od boku. Mnohdy fialka dostane pomoc, o jakou nestojí a skutečná příčina jejího strádání je zanedbána. Než začnete operovat, nastudujte si informace u zkušených fialkářů.
Proč africká fialka dlouho nekvete?
1. Dlouhý interval mezi přesazováním
Africké fialky mají rády čerstvý, nadýchaný a přiměřeně vlhký substrát. Pokud od posledního přesazování uběhl více než 1 rok, je pravděpodobné, že bude zemina slehlá, vyčerpaná nebo zasolená. Kořenový systém může být nefunkční. Pravidelné přesazování alespoň 2x ročně podporuje zdravý růst a stimuluje násadu poupat. Fialky zakoupené v květinářství je potřeba přesadit co nejdříve po nákupu, poněvadž substrát, ve kterém se prodávají, není pro dlouhodobé pěstování vhodný.
2. Přerostlé a zanedbané rostliny
S přesazováním souvisí celková péče o rostlinu. Je vhodné pravidelně odstraňovat odnože, které konkurují matce, narušují její symetrii a ubírají energii. Ze stejného důvodu není dobré sázet více rostlin do jednoho květináče. Přehuštěné růžice přijímají méně světla, což má za následek zpomalený růst a nižší produkci květů. Pokud nepěstujete fialky za účelem výstav, stačí ponechat rostlině 3 až 4 řady listů. Tento počet je dostatečný pro kvalitní fotosyntézu, je ideální pro bohatou násadu květů a je optimální i z hlediska estetického. V nižších řadách se už zpravidla květy netvoří a pro začátečníky je obtížné udržet bohatě olistěnou růžici v dobré kondici.
3. Nevhodné pěstební podmínky
V našich zeměpisných šířkách je běžné, že v zimním období fialky příliš nekvetou. Dny jsou krátké a přidá-li se dlouhodobě ošklivé počasí, trpí nedostatkem světla, i když je umístíte přímo na okenní parapet. Většina majitelů rozsáhlejších sbírek proto pěstuje fialky pod umělým osvětlením, které zaručuje bohatou násadu květů po celý rok. Uškodit může fialkám suchý vzduch z radiátoru, nebo vysoké letní teploty (nezapomínejte, že v létě je na okně vyšší teplota než uprostřed místnosti). Násadu květů může zpomalit příliš velký květináč a nepravidelná zálivka (přelévání / sušení).
4. Nákaza škůdci, zejména roztočíkem
Napadení roztočíkem bývá častou příčinou dlouhé absence kvetení. Mnoho nezkušených pěstitelů se dušuje, že jejich rostliny jsou zdravé, jenom prostě odmítají kvést, ale když mi pak pošlou fotografie zmíněných rostlin, je na první pohled zřejmé, že jsou nemocné.
5. Hnojit, avšak nepohnojit
Jakmile fialka dlouho nekvete, automaticky se hledá příčina v nedostatečném přihnojování. Faktem ovšem je, že význam hnojení se u fialek značně přeceňuje. Pokud je rostlina zdravá a umístěná na vhodném stanovišti, může ji opatrné přihnojení skutečně povzbudit k lepšímu růstu. Ovšem v situacích, kdy fialka není v dobré kondici, nebo se nachází na nevhodném místě, může hnojivo nadělat více škody než užitku. Nadměrné hnojení vede k popálení kořenů a zhoršuje kvalitu substrátu. Tajemství úspěšného kvetení nespočívá v zázračných elixírech, nýbrž v prostém zajištění dostatku světla, přiměřeném zalévání a udržení optimální teploty.
Pokud si nejste jistí zdravotním stavem rostliny, nehnojte ji. Raději vždy začněte přesazením, kontrolou kořenů a změnou pěstebních podmínek, což je ve většině případů (s výjimkou nákazy škůdcem) dostatečné opatření pro podporu kvetení.