Pěstování afrických fialek
Zalévání afrických fialek
Při zalévání afrických fialek je potřeba zohlednit velikost a stáří rostliny, rozvětvenost její kořenové soustavy, složení substrátu, velikost květináče i podmínky panující na daném stanovišti (teplota, vlhkost vzduchu, množství světla). Jinou frekvenci a množství vody bude potřebovat dospělá a bohatě kvetoucí fialka umístěná na jižním parapetu nebo nad radiátorem, jiné nároky bude mít mladá sazenička umístěná na severním okně chladné ložnice. Proto se nikdy neřiďte kalendářem, ale zalévejte pouze ty fialky, které to skutečně potřebují. V opačném případě je vystavujete riziku přemokření či přesušení.
Životodárná voda
Voda je pro rostliny životně důležitá. Tvoří 70 až 80 % jejich hmotnosti a hraje zásadní úlohu při transportu živin a minerálů v jejich organismu.
Voda udržuje napětí buněk, tzv. turgor, díky čemuž získává rostlina výslednou pevnost a tvar. Pokud trpí nedostatkem vody, uvadá. Neméně důležitá je také funkce termoregulační, v případě potřeby dokáže voda rostlinu ochladit nebo naopak zabránit rychlému poklesu její teploty. V období růstu spotřebuje obrovské množství vody, ale pouze 2 % využije na stavbu těla. Až 98 % vstřebané vody vrátí transpirací (odpařováním z listové plochy) zpět do atmosféry. Nároky na vodu jsou u jednotlivých rostlin různé, a to nejen v rámci druhů, ale i v rámci kultivarů. Některé jsou tolerantní k déle trvajícímu suchu, jiné vám opomenutí zálivky neodpustí.
Africké fialky vstřebávají živiny rozpuštěné ve vodě prostřednictvím kořenů a jejich mikroskopických vlásečnic. Špička kořene neustále vytváří nové buňky a tím i nové vlásečnice. Zejména u mladých rostlin je důležité udržovat substrát jen mírně vlhký, což stimuluje kořeny, aby hledaly vodu v širším okruhu a produkovaly více vlásečnic. Čím bohatší a zdravější kořenový systém se utváří, tím více vody a živin může rostlina přijímat. To následně vede k rychlejšímu růstu listové hmoty a lepšímu zachytávání světelné energie. Proces fotosyntézy se může rozjet na plné obrátky.
Jak často zalévat africké fialky?
Při pravidelné mírné závlaze mají fialky svěží listy, bohatěji kvetou a lépe odolávají chorobám. Já své standardy zalévám přibližně co 5 dní. To ovšem neznamená, že bych měla konvičku v ruce jen každý pátý den. Některé fialky prosí o vodu již po 4 dnech, jiné vydrží 6 dní. Takže každý den obcházím regál a zběžně kontroluji, která rostlina již potřebuje zalít. Zkušení pěstitelé poznají pouhým pohledem na barvu zeminy, že je potřeba fialku zalít. Proschlý substrát je na povrchu světlejší než ten mokrý. U zálivky spodem se ale na barvu zeminy spoléhat nelze, často bývá povrch suchý, zatímco ve spodní části se drží voda. V takovém případě může napovědět váha květináče nebo zapíchnutá špejle. Ve chvíli, kdy se substrát odlepuje od bočních hran květináče a jeho povrch je ztvrdlý, už na nic nečekejte a rostlinu zalijte.
Přiměřená zálivka, správně vylehčený substrát a vhodná velikost květináče spolu velmi úzce souvisí. Ani sebelepší substrát nezaručí krásné a zdravé rostliny, pokud je budete trápit nadměrnou nebo nedostatečnou zálivkou.
Zdravá rostlina, na kterou je radost pohledět
Dobře vylehčený a zavlažovaný substrát podporuje rozvoj kořenové soustavy. Zdravé kořeny jsou krémové barvy, jemně ochlupené a bohatě rozvětvené. Pravidelně rozmístěné listy mají svěží zelenou barvu.
Utrápená rostlinka
Často se doporučuje zalévat fialky ve chvíli, kdy je substrát suchý a listy začínají měknout. Faktem je, že fialkám občasné opomenutí příliš neublíží, ale když se to děje opakovaně, může se to negativně projevit na jejich zdraví.
Přeschlé kořínky nemohou přijímat vodu a živiny, takže fialka neprospívá a zmenšuje listovou růžici.
Listy jsou matné, nahuštěné, deformované, rostlina téměř nekvete nebo květy předčasně usychají.
Zalévat spodem do misky nebo shora pod listy?
Jedním z největších mýtů o fialkách je způsob jejich zálivky. Ve většině publikací o pěstování rostlin se opakuje tvrzení, že fialky je nutné zalévat pouze spodem do misky, aby nedošlo k potřísnění listů vodou a jejich následné hnilobě.
Když vidím podobné rady, kladu si otázku, proč si autoři nejprve nezjistí fakta o původním stanovišti rostlin. Saintpaulie jsou v sezoně dešťů vystaveny dlouhodobému působení vody, a to nejen na listech, ale i v citlivém srdíčku. Přesto nebývají ohroženy hnilobou. Důvod, proč nám v domácím prostředí fialky častěji uhnívají, musíme hledat spíše v nesprávném složení substrátu, zalévání studenou vodou, přehřátí rostliny na osluněném parapetu či nadbytku minerálních solí, které mohou ulpět na listech a způsobit tak popáleniny. Způsob zalévání je pouze záležitostí osobních preferencí, jděte svou osvědčenou cestou!
Zálivka do misky
Mezi laickými pěstiteli se jedná o rozšířenější způsob, má však jistá negativa. Pokud máte fialky ve velkém květináči a nalijete do misky málo vody, nemusí doputovat až k horním kořínkům a fialka strádá. Když naopak nalijete vody hodně, je nutné přebytečnou vodu po hodině vylít, aby fialka nezačala odspodu zahnívat. U kolekce s několika sty exempláři je však obtížné toto praktikovat. Při zálivce do misky je také vhodné jednou za čas prolít substrát shora a propláchnout jej od nahromaděných solí, které na povrchu vytvářejí nevzhledné krusty. Ty mohou ojediněle způsobit rozpad srdíčka, zvlášť je-li fialka zasazena hluboko do substrátu a spodem přihnojována.
Zálivka pod listy
Já zalévám všechny své fialky shora pod listy. Mám rozsáhlou sbírku a po každodenní péči nemám náladu znovu kontrolovat několik desítek rostlin, zda již všechnu vodu vypily nebo jsem je naopak zalila málo. Když vystihnu správný okamžik, kdy substrát není přeschlý a dobře saje, zalévám jen takovým množstvím vody, aby nezačala vytékat drenážními otvory. Pokud už je ztvrdlý, měním taktiku. Do suché rašeliny se voda tak rychle nevsákne, obvykle jen proteče do misky, ale rostlinu nezavlaží. V tom případě zalévám vydatněji a přebytečnou vodu z misky nevylévám, nechám ji zpětně nasát spodem do substrátu. Takovým situacím se ale snažím předcházet.
Zdroje vody a jejich použití pro africké fialky
O zdrojích a kvalitě zálivkové vody se nechci moc rozepisovat, protože tohle téma je velmi obsáhlé, kontroverzní a vzbuzuje mezi pěstiteli napříč celou rostlinnou říší vášnivé diskuze. Jedni zatracují kohoutkovou vodu jako učiněné zlo, druzí mají špatnou zkušenost s dešťovkou a třetí jsou rádi, že mají přístup alespoň k nějaké vodě, natož aby řešili její kvalitu pro rostliny.
Jakou vodou zalévat africké fialky?
Na tento častý dotaz bohužel nedokáži odpovědět. Voda, ať už kohoutková nebo dešťová, nemá nikdy konstantní parametry a tak se její vlastnosti budou u jednotlivých pěstitelů a v různých lokalitách lišit. Také substráty a hnojiva obsahují různé sloučeniny, které budou určitým způsobem reagovat s mnohdy neznámými sloučeninami ve zdrojové vodě. To musí zákonitě vést k rozdílným výsledkům a zkušenostem. Z uvedeného vyplývá, že nelze vydávat kategorická prohlášení, která voda je pro africké fialky ta nejlepší, vždy bude záležet na souhře mnoha faktorů. Jediné, čím mohu přispět, je všeobecná charakteristika jednotlivých druhů vod tak, jak bývá prezentována v literatuře. Pak už záleží jen na vás, k jaké vodě máte přístup, jak vyhodnotíte její kvalitu a jak se vám osvědčí v kombinaci s vašimi pěstebními podmínkami.
Dešťová voda
Dešťová voda je bezpochyby tím nejpřirozenějším zdrojem vláhy pro rostliny. Je to velmi měkká voda neobsahující tvrdé minerály, proto se hojně používá při zalévání rostlin citlivých na zasolení.
Mnohými je dešťová voda považována za chemicky čistou a s neutrálním pH, ale tak tomu není. Čistá voda se v přírodě nevyskytuje. Už při dešti se ve vodě rozpouští CO2 (oxid uhličitý), který reaguje s vodou za vzniku slabé kyseliny uhličité. Tím dochází k přirozenému poklesu pH od neutrální hodnoty (pH 7) na přibližnou hodnotu 5,6. Podobně se při styku se vzduchem obohacuje jakákoliv voda, včetně destilované.
Déšť při své cestě na zem přichází do kontaktu také s dalšími látkami. Jedná se třeba o oxidy síry nebo oxidy dusíku, které se do ovzduší dostávají jak činností přírody (při sopečné činnosti, lesních požárech, bouřkách, rozkladu biomasy), tak i činností lidí (v důsledku spalování fosilních paliv, narůstající dopravy, zemědělství atd.). Některé škodliviny mohou vodu ještě více okyselovat, jiné naopak zvyšovat její pH. Při velmi vysokých koncentracích působí negativně na celý ekosystém. Jelikož plyny mohou putovat stovky kilometrů daleko od místa svého vzniku, mohou i malá emisní ohniska v okolí průmyslových center ovlivnit srážky v odlehlých oblastech. Ze střechy se do vody mohou uvolnit také částečky starých krytin, nátěrů a kovů, podcenit by se neměl ani proměnlivý podíl organických látek jako listí, pyly, ptačí trus nebo choroboplodné zárodky, které mohou při rozkladných procesech pozměnit chemické složení vody. Proto se doporučuje nesbírat vodu během prvních minut deště, ale počkat, až se vzduch a okapy pročistí.
Ve většině případů je dešťovka vhodná k zalévání pokojových rostlin, ale pokud jde konkrétně o africké fialky, nemusí jim z dlouhodobého hlediska vyhovovat přílišná měkkost vody, případně její nižší pH (dle lokality). Původní druh S. ionanthus, předchůdce dnešních moderních kultivarů, je sice v přírodě skrápěn měkkou dešťovou vodou, ale současně vegetuje na vápencových skalách, takže určité množství minerálů potřebuje. Tuhle skutečnost ví, nebo si uvědomuje, jen málokdo.
Při zalévání dešťovou vodou nezapomeňte fialky pravidelně hnojit a dodávat jim nezbytný vápník. Většina běžných hnojiv pro pokojové rostliny (např. Kristalon, Kapka na fialky) vápník neobsahuje. V growshopu lze koupit přípravek CalMag, který pomáhá řešit deficit vápníku a hořčíku v měkké vodě.
Kohoutková voda
Pro většinu pěstitelů je pitná voda nejdostupnějším zdrojem vody k zalévání. Až na lokální výjimky máme v ČR ve srovnání s jinými zeměmi dobrou kvalitu pitné vody.
Pokud jde o použití pro africké fialky, tak se na jejich vzhledu mohou negativně podepsat dva faktory: zbytky dezinfekčních látek a přílišná měkkost nebo tvrdost vody. V České republice se k dezinfekci pitné vody nejčastěji používá chlor a jeho sloučeniny (plynný chlor, chlornan sodný, oxid chloričitý, v menší míře také chloramin). Vysoký obsah chloru může měnit pH substrátu, poškozovat kořínky, případně ničit v půdě prospěšné mikroorganismy. S nadměrným obsahem chloru v pitné vodě se dnes můžeme setkat prakticky jen při akutních haváriích potrubí, za normálních okolností bývá jeho množství zanedbatelné a není potřeba si dělat starosti. Chlor z vody rychle vyprchává, takže stačí napustit studenou vodu do široké nádoby a nechat ji pár hodin odstát v teplé místnosti. Tím se srovná její teplota na hodnotu příjemnou pro rostliny a zároveň vyprchá zbytkový chlor.
Výjimku tvoří chloramin (sloučenina chloru a čpavku), který se používá k dezinfekci studní. Chloramin je stabilnější a pouhým odstátím nevyprchá. Akvaristé jej odstraňují speciálními přípravky (např. Seachem Prime) a experimentují s nimi také američtí pěstitelé fialek. Ohlasy jsou ale různé, zatímco jedni jsou spokojení a remover dlouhodobě používají, druzí před touto úpravou vody pro fialky varují, protože při styku s půdou a různými typy hnojiv může docházet k nepředvídatelným chemickým reakcím. Ve finále tak může remover poškodit rostliny více než chloramin. Nejsem biochemik, takže neposoudím.
Druhým faktorem, který se nejčastěji zmiňuje při pěstování rostlin, je tvrdost vody. Obecně se tvrdostí vody rozumí koncentrace vápníku a hořčíku, ale tvrdost mohou ovlivnit i další prvky. V každé lokalitě je tvrdost vody jiná a závisí na tom, zda se pro úpravu používá voda povrchová nebo podzemní. Povrchová voda z přehradních nádrží bývá měkká, protože jejím zdrojem jsou z velké části srážky, které obsahují jen minimum minerálů. Podzemní voda může být měkká i velmi tvrdá podle toho, s jakým podložím a jakými minerály přichází do styku. Ve vodárně se do vody přidávají další látky, které mají zabránit změně kvality. Výsledná voda, kterou pijeme, plníme akvária nebo zaléváme rostliny tak může mít různé vlastnosti.
Tvrdost vody podle celkového obsahu solí
Tvrdost vody se rozlišuje na přechodnou (uhličitanovou) a trvalou (síranovou). Přechodná je tvořena hydrogenuhličitany vápenatými a hořečnatými, které se po zahřátí a vysrážení projevují jako tzv. vodní kámen. Stálá tvrdost je dána koncentrací kationtů vápníku a hořčíku ve vodě. Tvoří ji hlavně síran vápenatý a síran hořečnatý, ale také chloridy, dusičnany nebo křemičitany. Stálou tvrdost nelze snížit převařením, jen pomocí techniky. Součtem obou typů tvrdosti získáme celkovou tvrdost, která bývá uváděna v ukazatelích jakosti vody jednotlivých distributorů. Oficiální jednotkou tvrdosti je milimol na litr (mmol/l), někdy se můžeme setkat ještě se starými jednotkami - stupni německými (°dH) nebo francouzskými (°F).
mmol/l | °dH | °F | |
|---|---|---|---|
Velmi měkká voda | < 0,7 | < 3,9 | < 7 |
Měkká voda | 0,7 - 1,25 | 3,9 - 7 | 7 - 12,5 |
Středně tvrdá voda | 1,26 - 2,5 | 7,01 - 14 | 12,51 - 25 |
Tvrdá voda | 2,51 - 3,75 | 14,01 - 21 | 25,01 - 37,5 |
Velmi tvrdá voda | > 3,76 | > 21 | > 37,5 |
Oba extrémy – velmi tvrdá a velmi měkká voda – nejsou pro fialky z dlouhodobého hlediska vhodné. Velmi měkká voda neobsahuje dostatečné množství vápníku a hořčíku, které jsou nezbytné pro správný růst kořenového vlášení, vyzrávání pletiv a fotosyntézu. Pokud si to uvědomíte, je po problému, protože minerály můžete dokoupit v growshopu a dodatečně je přidat do zálivky. Horší je to s velmi tvrdou vodou. Mimo to, že zanechává nevzhledné solné krusty na povrchu substrátu, může také zvyšovat jeho pH a učinit tak jiné prvky (fosfor a draslík) méně dostupnými. Pro fialky je ideální voda měkká a středně tvrdá, zvládají ale i vodu tvrdou, pokud se hodnoty pohybují při spodní hranici a častěji je přesazujete (co 6-8 měsíců). Ve všech příručkách se sice vyzdvihuje jen měkká voda, ale viděla jsem spoustu fialek pěstovaných ve tvrdé kohoutkové vodě a mnohé byly krásnější než rostliny zalévané měkkou vodou. Pěstování je vždy o celkové souhře podmínek, nikoliv o jednom jediném parametru.
Pokud máte tvrdou vodu, ale nepozorujete na svých fialkách žádné negativní projevy, tak se tvrdostí vody vůbec nezabývejte. Nemá smysl opravovat něco, co není rozbité. Pouze v případě, že vám rostliny i přes veškerou péči, kvalitní substrát a vynikající světelné podmínky neprospívají, bude vhodné zaměřit se na zdroj vody. Tvrdou vodu lze ředit dešťovkou či vodou z reverzní osmózy.
Reverzní osmóza
Reverzní osmóza je speciální technologie filtrace, která se napojuje na vodovodní řád a odstraňuje z vody především chlor, těžké kovy, minerální soli a jiné chemické látky ohrožující přecitlivělé osádky akvárií nebo špičkové pěstování rostlin. Pomocí reverzní osmózy můžete vyřešit problém s příliš tvrdou vodou nebo vysokou mírou chlorace. Voda z kvalitní reverzní osmózy je takřka chemicky čistá, mírně kyselá, velmi měkká, prostá minerálů a jakýchkoliv živin. V této podobě je naprosto nevhodná k pití či zalévání rostlin, protože neobsahuje žádné prospěšné látky. Nicméně pro velmi zkušené pěstitele to může být výhodou, neboť mohou dávkovat hnojiva a minerály (zejména tolikrát zmiňovaný vápník a hořčík) přesně na míru konkrétním druhům rostlin. Druhou možností je smíchat vodu z RO s kohoutkovou vodou, čímž dojde ke zpětné mineralizaci a není potřeba dokupovat CalMag. V našich končinách se využití reverzní osmózy pro fialky zatím příliš nerozšířilo, což je podle mne dáno jednak dostačující kvalitou pitné vody (samozřejmě až na nějaké lokální výjimky) a jednak tím, že českou základnu tvoří převážně hobby pěstitelé s malým množstvím sbírkových rostlin, u nichž nepotřebujeme dosáhnout extrémních výnosů.