Fialkománie

Začínala jsem podobně jako většina pěstitelů. Od mládí jsem opečovávala několik obyčejných fialek zakoupených v květinářství a neměla ani ponětí, kolik nádherných kultivarů po celém světě existuje. Internet byl ještě v plenkách a časopisy pro zahrádkáře s případnými inzeráty mě v pubertálním věku míjely. O mnoho let později napadl mé fialky škůdce a celou sbírku bezejmenných fialek jsem musela během jediného dne zlikvidovat. Abych si zlepšila náladu, vydala jsem se do obchodu pro nové rostliny. Po návratu domů jsem usedla k internetu a hledala nové informace o pěstování, abych se vyvarovala dalších chyb. A tehdy jsem poprvé zjistila, kolik nádherných a rozmanitě zbarvených fialek existuje!

Psal se rok 2013 a já jsem během tří měsíců nakoupila přes internet stovku nejrůznějších kultivarů. Vše, co mělo více než jednu barvu a pět okvětních lístků, bylo pro mě nepředstavitelně exotické. Ve svém zaslepení jsem chtěla mít všechny odrůdy na světě a nejlépe ihned. Poté, co jsem si část sbírky nakazila škůdci a část nekvetla tak, jak bylo inzerováno, zasvítil varovný signál poprvé: nebrat všechno a už vůbec ne od všech! Rozhodla jsem se, že začnu znovu a lépe.

Našla jsem si spolehlivý zahraniční zdroj listových řízků – Jelenu Beluckiene z Litvy. Dnes už se bohužel fialkám nevěnuje, ale onehdy čítala její kolekce okolo 700 kultivarů! Jednalo se především o fialky z Ukrajiny a Ruska, kterým jsem v té době zcela podlehla. Fascinovaly mne jejich obrovské květy a extravagantní barevné kombinace. Byly jako z jiného světa. Umínila jsem si, že vybuduji největší kolekci rusko/ukrajinských fialek u nás a postupně jsem se zbavovala všech amerických a evropských kultivarů. Moje kolekce byla unikátní, obsahovala mnoho novinek, které u nás dosud nikdo neviděl a nevlastnil. Mně osobně však mnoho radosti nepřinášela: část fialek neustále sportovala, část nekvetla zdaleka tak bohatě jako na fotografiích a část měla hrozný tvar růžice. A tak jsem vystřízlivěla podruhé. Pro změnu jsem se zbavovala mnohých ruských odrůd a nahrazovala je americkými – s jednodušším typem květu, bohatým kvetením a souměrnou růžicí.

Každodenní péče o 400 dospělých rostlin a dvojnásobné množství malých sazeniček mě velmi vyčerpávala. Neustále jsem jen zalévala a přesazovala, až jsem se stala skutečným otrokem svých rostlin. Dostala jsem se do fáze, kdy se můj koníček proměnil v noční můru a já se ocitla na pokraji vyhoření. Tehdy jsem si konečně uvědomila, že musím zvolnit tempo, radikálně snížit počet rostlin a stanovit si konkrétní pěstitelské cíle. Především jsem se přestala bezhlavě honit za novinkami, které po několika měsících zevšedněly stejně jako mé starší fialky. Původní sbírku jsem důkladně protřídila a nechala si jen své nejoblíbenější kultivary. Naučila jsem se, že krásu fialky nelze posuzovat podle jednoho květu z reklamní fotografie, nýbrž podle celkového vzhledu rostliny. Když nyní pořizuji do sbírky nové kultivary, věnuji hodně času pečlivému studiu fotografií od různých pěstitelů. Sleduji, jak rostliny rostou a kvetou v rozličných pěstebních podmínkách, všímám si tvaru listů, aby mě pohled na rostliny těšil také v mezidobí, kdy nekvetou. V neposlední řadě se snažím udržet počet rostlin v takové míře, abych se dokázala o všechny postarat bez neustálých výčitek svědomí.