Panašované fialky
Kromě kultivarů se zelenými listy existují také fialky s listy žíhanými, kterým říkáme pestrolisté nebo panašované. U takových kultivarů je základní zelená barva listu kombinována s bílou, žlutou, růžovou nebo béžovou barvou. Listy některých kultivarů jsou žíhané nepravidelně, ale existují i zvláštní typy panašování, které se vzájemně liší schematem barev a typem mutace. Panašované fialky jsou nesmírně populární a nezřídka svou atraktivitou upozadí krásu květů.
Historie panašovaných fialek sahá do roku 1957, kdy paní Tommie Louise Oden náhodou objevila na své zelenolisté fialce bíle panašovaný list. Byl to výsledek dědičné poruchy u odrůdy White Pride, tehdy jednoho z nejoblíbenějších kultivarů s plnými bílými květy. Paní Odenová pěstovala tuto rostlinu po devět generací, aby ověřila její barevnou stálost, a poté byla v roce 1967 registrována pod názvem Tommie Lou. Následujících 11 let se šlechtitelé neúspěšně pokoušeli vyšlechtit další panašované kultivary s tímto typem kresby, až se nakonec Lyndonu Lyonovi a Haroldu Reinhardtovi podařilo vyšlechtit druhou generaci panašovaných fialek jako Top Dollar, Nancy Reagan, Happy Harold či Lyndy Lou.
Jak vzniká panašování?
Nejčastější příčinou barevné kresby na listech je recesivní cytoplasmatická mutace. Možná si ještě pamatujete ze školy, že každá rostlinná buňka se mimo jiné skládá z jádra, které nese genetický kód, a cytoplazmatu, tedy tekutiny obklopující jádro. V cytoplazmatu se nacházejí plastidy obsahující chlorofyl, což je zelené barvivo umožňující fotosyntézu. Jsou-li všechny plastidy v pořádku, tak obsahují dostatek chlorofylu a fialka má klasické zelené listy. Někdy se ale stane, že tato tělíska onemocní a hladina chlorofylu poklesne. U afrických fialek bývají zpravidla postiženy jen některé buňky, proto jsou listy různě žíhané. V zelených částech listu probíhá i nadále fotosyntéza, ostatní části jsou netečné. Barva je závislá na přítomnosti listového barviva, které chybějící chlorofyl nemůže stínit. Listy fialek tak mohou mít bílé, růžové, bronzové, žluté nebo stříbrné znaky.
1
Nepravidelně panašovaný list
Variegated
Žíhání na ploše listu je nepravidelné, neohraničené, vybíhá od okrajů ke středu listu. V některých růstových fázích se kresba soustředí více k okrajům listů a zvolna přechází do typu Tommie Lou.
2
Panašování zvané Tommie Lou
Tommie Lou Variegated
U nejznámějšího typu panašování, jehož historie byla zmíněna výše, jsou zbarveny jen okraje listů, zatímco středová plocha je zelená. Odrůd s tímto typem panašování je obrovské množství, například celá série Buckeye. Panašování je značně ovlivněno pěstebními podmínkami, v teple a přítmí takřka zaniká.
3
Srdéčkové neboli korunní panašování
Crown Variegated
Při tomto typu vyrůstají ze srdíčka barevné listy, které na rozdíl od ostatních typů panašování mohou při dozrávání ještě zezelenat. Střed růžice bývá zpravidla žlutý nebo béžový, zatímco starší listy ve spodních řadách tmavnou. Nejčastěji se s korunním panašováním setkáváme u miniatur, kde působí velmi efektně. Také tento typ panašování je závislý na prostředí, na teplých osluněných parapetech většinou celá fialka zezelená. Nejkrásnější bývá pod umělým osvětlením.
4
Mozaikové panašování
Mosaic Variegated
Vzácný typ panašování se vyznačuje barevným žíháním po středové ploše listu, zatímco jeho okraje jsou zelené. Je výsledkem série těžkých genetických poruch, rostlina je náročná na pěstování, roste pomalu a mnohdy hyne před dosažením dospělosti. Na druhou stranu je tento typ stabilní a pestrost listů není příliš ovlivněna prostředím.
5
Listová chiméra
Leaf chimera
Velmi vzácným typem panašování je listová chiméra charakteristická barevným pruhem procházejícím středem listu. Listová chiméra, podobně jako květová chiméra, je výsledkem dílčích genetických mutací. Jedná se o stav, kdy se v těle rostliny vyskytují dvě buněčné linie s odlišnou genetickou informací. Listové chiméry lze množit pouze odnožemi, nikoliv listovými řízky. Ty se světlými listy bývají náročné na pěstování. Kresba na listech je poměrně stálá a není příliš ovlivněna pěstebními podmínkami. Mezi nejznámější zástupce patří Rob’s Lucky Penny, historicky první listová chiméra představená v roce 1997 Ralphem Robinsonem, nebo Harmony’s Little Stinker.
6
Kosmické panašování
Cosmic variegation
Naprosto unikátní typ panašování s různě velkými jedovatě žlutými skvrnami. Bylo objeveno v roce 2019 jako náhodná mutace u zelenolistého kultivaru. Listy se dobře množí řízky, avšak snahy o křížení a šlechtění nových kultivarů jsou prozatím neúspěšné. Jediným zástupcem tak zůstává kultivar ShN-Kosmicheskaia Feia.
Péče o panašované fialky
Panašované kultivary pěstujeme podobně jako běžné fialky. Kvůli nižší hladině chlorofylu však hůře zpracovávají živiny a světelnou energii a jsou citlivější na stres a nemoci. Pro dobrý růst a bohaté kvetení je potřeba zajistit jasné světlo (ne slunce) působící okolo 10 hodin denně. Substrát by měl mít pH okolo 6.8; taková hodnota podporuje dobré vstřebávání živin a násadu květů. Teplota v noci může klesnout k 17°C, přes den by se měla pohybovat okolo 20-24°C. Ve starších příručkách se doporučuje pěstovat panašované kultivary při stabilně nízkých teplotách okolo 16-18°C, ale mně se tahle metoda neosvědčila. Chladnější prostředí sice podporuje výraznější kresbu, která vypadá efektně na fotografích, ale někdy klesne množství chlorofylu natolik, že zapříčiní deformaci nebo úhyn rostliny.
V letním období se některé typy panašování zcela vytrácí. Teploty nad 26°C mají vliv na půdní bakterie, které aktivují schopnost fialky produkovat vyšší hladinu chlorofylu. Fialka pak dokáže absorbovat více dusíku a nové listy se rodí zelené bez zajímavého panašování. Je to ovšem jen dočasný stav, po ochlazení se kresba na nově rostoucích listech v srdíčku opět objeví. Také světelné podmínky ovlivňují míru panašování. V praxi se prokázalo, že nejkrásnějšího vybarvení lze dosáhnout pod umělým osvětlením. Na příliš tmavém stanovišti se kresba vytrácí, a to i navzdory nižším teplotám.
